O opulentních vánočních hostinách a jedné hladové holčičce

Pravá pražská šunčička na kosti, zdobené kanapky, roztomilé miniaturní dortíčky, načinčaná ovocná aranžmá, programy za desítky tisíc, lepé tanečnice, motivující proslovy šéfů, krásné hostesky, rozmařilé dárečky a otravy alkoholem - tak nějak vypadají každoroční vánoční večírky bohatých a úspěšných firem. Je to krásný dělat tuhle práci, člověk vlastně nepracuje, jen zařizuje aby se všichni dobře bavili, byli spokojení a šťastní. Když tu ale....

... když tu ale takhle předevčírem dodělávám v kuchyni nějaké další obložené mísy pro jeden zvláště rozjetý večírek a slyším za oknem podivný šramot.

Popelnice nám probírá jakýsi prťavý bezdomovec, po pás je ponořen dovnitř. Kuchařky zatracený, zase ty popelnice nezamkly!, rozčiluju se. Vyběhnu ven, že když už jsem v ráži, že alespoň vynadám tomu bezdomovci, když laxní slečny kuchařinky už nejsou po ruce.
Kolem odpadních nádob nám totiž noční desperáti dělají bordýlek a já pak dostávám kapky od věčně navrčených obyvatel našeho domu.

Zhluboka se nadechuji a pátrám ve svém slovníku po nějakém vhodně řízném slově, když tu se bezdomovec vynoří z nádoby.

Je to asi 10-ti letá malá holka!

Naprosto konsternovaně se nezmůžu ani slůvka. Já tydlít si fakt myslela, že v našich zlatých Čechách se takovýhle věci naprosto dít nemohou. Že děti možná mrznou a hladoví někde v Rusku nebo New Yorku, ale že tady se o ně vždy nějak v rámci té naší přebujelé sociální sítě postaráme. Jsem blbá, vím.

Holka byla mrňavá, ušmudlaná, hubená a hodně zanedbaná, nebyla na ulici chvilku, to bylo zjevné. Už už chtěla utéct, vůbec se mnou nechtěla mluvit. Vnutila jsem jí alespoň obloženou bagetu. Vzala si jí a byla fuč.

Až teprve když byla pryč mi došlo, že jsem něco měla udělat. Jako něco ZÁSADNÍHO. Zavolat policii, možná utekla z domova, vzít jí dovnitř i třeba násilím, možná se ztratila, možná nevím co..... prostě fakt nevím, co v takovým případě dělat.... a to je ten problém.... byla jsem tupě bezradná a teď jsem na sebe naštvaná.

No prostě - i vošklivý, vošklivý věci se dějou o Vánocích.  Žiju si v tom svým krásným bezobláčkovým světě, někdy jsem až programově naivní a bezstarostná. A tak jsem musela dostat tuhle facku, abych si konečně uvědomila, že jsou na světě lidi, kteří jsou fakt v bídný situaci (a nemusí to být jen extrémní případy hladovejch malejch holek, který jídlo loví z popelnic).
Lidi, pro které je slovo Vánoce spíš důvodem k pláči než k radosti.

Vzpomeňte si na ně, až si budete potřetí přidávat bramborovej salát a  rozbalíte patnáctej úplně zbytečněj dárek.

Hezký Vánoce přeju všem,
EP