Žít na dluh

Za mého mládí nebylo zvykem žít na dluh. Dokonce i před tak výhodnými úvěry jako byla "novomanželská půjčka" nás rodiče pamatujíce ještě na zadlužené statky v okolních vesnicích důrazně varovali. A přitom nešlo o vánoční dárky nebo "all inclusive" zájezd k moři, ale o nutné zařízení bytu jako byla pračka, lednička a nábytek.

Měli jsme v té době kamarádku, která tvrdila, že jediné, na čem se dá ušetřit je jídlo a zapisovala si krátkou tužkou do notýsku každých 30 haléřů za droždí. My už jsme v těch dvaceti věděli, že nikdy nemůžeme ušetřit to, co si nevyděláme. Vzal jsem na zimu topení v nedaleké kanceláři, po práci tam vymetl všechna kamna, nanosil uhláky ze sklepa a na jaře si šel hrdě do hi-fi klubu ve Smečkách koupit nový gramofon, neboť mám rád úpadkovou západní hudbu. Byli jsme rádi, když jsme z našich platů pokryli věci nezbytné a na ty zbytné sloužily právě nejrůznější brigády a přivýdělky.

Co se stalo, že tak prostým počtům dnes většina domácností nerozumí? Je to tím, že nás reklama mnohokrát denně masíruje předměty, které nám ještě ke štěstí chybí? Kde se bere ta lehkomyslnost, se kterou se nemajetní zadlužují a mladí lidé mají pocit, že mají "nárok" na hypotéku. Vůbec neberou v úvahu, že někdy zlomek vteřiny (například na silnici) může rozhodnout o jejich životě nebo schopnosti pracovat. A co bude potom? Stará židovská moudrost říká, že půjčovat si můžeš jen když na to máš. To není protimluv, ale asi to zasluhuje vysvětlení. Já to chápu tak, že ten, kdo uvažuje o úvěru by měl mít únikový plán neboli plán "B" jak tomu říkají Američané. Mít připravené nouzové řešení právě pro případ nenadálých neblahých událostí, jako je ztráta zaměstnání, úraz, nedej Bože úmrtí. Co mohu prodat, jaké mám já či moje rodina rezervy, co všechno mohu aktivovat, abychom já nebo moje vdova nepřišli o střechu nad hlavou.

Když vyslovuji podivení nad tím, že tomu mnoho spoluobčanů nerozumí nebo nechce rozumět, pak bych se už vůbec neměl pohoršovat nad tím, že stejnou logiku tito lidé neumějí aplikovat na státní hospodaření, které se vlastně od běžné domácnosti moc neliší.

Francouzi vyšli do ulic, protože tím se státní dluh a nedostatek prostředků na důchody zcela jistě vyřeší! No nevyřeší, jen se jejich krásná vlast propadne ještě do větších problémů, protože si jistě umíme představit kolik ty dny protestů jejich národní hospodářství stojí.

I naši Předulové, Středulové a Zadulové vyhlásili stávkovou pohotovost, aby zdůvodnili své dobře honorované posty. Nejvíce mě ale pobavili odboráři ve Škodě auto, která je známá tím, že si tam obyčejný dělník na pásu vydělává víc než vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově. Ano, samozřejmě, stávka vyřeší naše dluhy! Abych ukázal, jak nesmyslné tyto stávky jsou, tak se dopustím rouhání, ale nedá mi to, omlouvám se všem! Vyhlásím stávku proti rakovině. Připravím si transparent "Nechci rakovinu, chci mír!" vyjdu s ním na Václavák a tím tento problém v naší republice jednou provždy vyřešen, ona se totiž lekne a odejde řádit někam jinam. 

Pavel Bošek kdysi řekl: "Komunisté mohou sice popřít přírodní zákony, ale ony kvůli nim nepřestanou platit. Když zakopnou, stejně si natlučou nos."