Mikromanažer ve Strakovce

Asi se nenajde nikdo, kdo by pochyboval o tom, že místo předsedy vlády je manažerskou pozicí. Obzvláště v případě, když sám tvrdí, že jde také o firmu. Položme si otázku, jakým je AB manažerem z pohledu zmíněných kategorií.

Na každém školení pro šéfy vám vysvětlí, že role manažera se dělí na tři oblasti: řízení spolupracovníků, vykonávání konkrétní činnosti jako specialista a strategické plánování. Asi není nikomu potřeba vysvětlovat, že práce s lidmi – jejich přijímání, zaškolování, řízení, případně i vyhazování je práce velmi náročná a důležitá. Prací specialisty se myslí to, že tak jak delegujete svou práci jiným, tak si necháváte čím dál menší díl pro sebe. Tu pak vykonáváte i nadále sám. A strategickému plánování rozumí asi také každý. Jde o to, co bude s vaším podnikem v budoucnu čili adaptace na stále se měnící podmínky na trhu.

Podíl těchto tří sektorů na čase manažera se mění. Čím vystoupá výše, tím více musí být schopen delegovat, a tudíž pracovat jako specialista co nejméně. A naopak se musí stále více věnovat strategii a plánování budoucnosti.

Asi se nenajde nikdo, kdo by pochyboval o tom, že místo předsedy vlády je manažerskou pozicí. Obzvláště v případě, když sám tvrdí, že jde vlastně také o firmu. Položme si otázku, jakým je AB manažerem z pohledu zmíněných kategorií.

1. Práce s lidmi – AB není schopen delegovat, protože cítí potřebu všechno řídit sám, ježto to nikdo tak dobře jako on neumí. Z těchto důvodů si vybírá pouze lidi, kterým tento způsob řízení nevadí, protože nejsou samostatného rozhodování schopni. Vyžaduje se od nich pouze absolutní loajalita a akceptace vulgárního chování jejich šéfa.
2. Specialista – AB si pro sebe neponechal pouze miniaturní výřez činností, ve kterých mimořádně vyniká a které zvládá za zlomek svého pracovního času. Mluví vlastně do všeho a z toho důvodu se prodlužuje jeho pracovní doba, což národu pak plačtivě vyčítá. Není možné, aby premiér prohlásil, že osobně doveze chybějící roušky do Horní Dolní. To je jako kdyby generální ředitel ČEZu jel opravovat spadlé dráty na Vysočinu, nebo ředitel ČD šel umýt špinavý záchod padesát let starého vagónu zděděného po Němcích.
3. Strategie – veškerá strategie AB spočívá v tom, že oslovil rezorty a kraje, aby do Strakovky zaslali své návrhy na investice. Nikdo se s nimi nezabýval, zda se jedná o naivní sny či reálné a potřebné záležitosti. Nikdo nezkontroloval, zda odhadnuté sumy odpovídají skutečnosti, prostě se to všechno vzalo a svázalo do úhledného balíčku, a tak vznikl Národní investiční plám, se kterým se pokouší AB prokázat, že plánuje. Kdyby tímto způsobem vedl svou vlastní firmu, které se ne/zbavil eskamotérským kouskem, už by byla plajte. A ona vlastně je. Nebýt dotací a dalších machinací, tak už by byla. Položme si otázku, co vlastně dalšího vymyslel on a jeho partička pro tuhle zemi do budoucna. Má na to nějaký poradní sbor opravdových myslitelů? Ne, jemu stačí to, co poslali Máňa s Frantou z národního výboru v Horní Dolní a z Kocourkova.

Závěrem můžeme tedy konstatovat, že AB neuspěl ani v jednom ze tří segmentů role, kterou by měl vykonávat špičkový manažer. Ve zdravých dobách se ztrácely „jen“ miliardy, teď, v době čínské chřipky, jde o životy! A miliardy mizí taktéž. V akciové společnosti by jej pro neschopnost odvolali akcionáři. My všichni jsme nedobrovolnými akcionáři tohoto státu. Třicet procent z nás mu tleská z vděčnosti za koblihy, dalším třiceti je to všechno buřt a poslední třetina se marně vzteká…

PS: Už vícekrát jsem navrhoval sídlo vlády pojmenovat po nějakém poctivějším ptákovi!