Kulaté výročí a Evropské hodnoty

Blíží se ke kulaté výročí změny režimu v Česku a my stále nejsme s něčím spokojeni. Nejlepším lékem na nespokojenost je srovnání s minulostí. Jenže lidská mysl to špatné selektivně zapomíná - moc to nefunguje. Máme tendenci si minulost idealizovat. Proto je daleko výchovnější navštívit nějakou zemi, kde je například nedostatek potravin, abychom si vzpomněli, jak byly u nás za výlohami vystavené konzervy a nad nimi visel plakát k nějakému komunistickému výročí, protože by jinak výklad zel prázdnotou. Taky je dobré se podívat třeba do Ruska, jak jsme dřív bydleli. Na sídlištích se stejnou stěnou a stejnou fototapetou, kde bylo potřeba holínek, aby se člověk dostal ráno na autobus. Když už tam budete, tak se laskavě mrkněte, jak vypadají ulice bez aut. Je to super, všude lze zaparkovat! Žádné modré zóny. Nebo si zkuste koupit zahraniční zájezd. Jsou vyprodané - vyprávějte o tom v zemích, kde nelze vycestovat.

Když se od materiálních hodnot posuneme k hodnotám vyšším, jako je svoboda, každý z nás asi vyjmenuje země, kde není možné si beztrestně otevírat pusu, kritizovat stát a jeho představitele. O nějakých demonstracích ani nemluvě – zatýká se po stovkách. Snadno se najdou státy, kde jsou mučeni političtí vězni a kde nebyl zrušen trest smrti. V kolika zemích světa má stát či nějaký diktátor monopol na media tištěná i vysílaná? Nedávno jsem navštívil zemi, kde je zablokován Google, kde má internet rychlost 2Mbity/s a kde jsou vypnuty aplikace jako jsou Whatsapp a Viber. Na každé křižovatce je voják či policista, na všech výpadovkách kontrolní punkt.

Kolik je zemí, kde jsou prezidenti voleni bezmála stem procentem hlasů, nebo je funkce dokonce dědičná?

Co se nám tedy nelíbí? Co dělá tu pověstnou „blbou náladu“? Která svoboda nám chybí. Jakým nedostatkem trpíme?

Já vám to povím. Trpíme absencí morálky, slušnosti a dobrého vychování. Někteří si myslí, že jsou si rovnější, že si mohu dovolit cokoli, že jsou nepostižitelní a beztrestní. Pohybují se na hraně zákona, ale daleko za hranicí morální, ale tu oni vůbec nevnímají, protože ji necítí. Podle nich morálka do politiky nepatří. Moderně se tomu říká pragmatismus. Zní to líp než bezpáteřnost a vyčůranost. Jenže jim to vychází a v tom je to jádro pudla. Občané to vidí a do určité míry kopírují. Tím celá země hrubne a posouvá se na Východ, pryč od tolik proklamovaných Evropských hodnot. Moc bych chtěl od paní Jourové vidět na papíře seznam Evropských hodnot a pak porovnání s naší realitou.

Spousta lidí odmítá fakt, že zákony byly vytvořeny, aby chránily společnost a jejich základem jsou právě hodnoty jako svoboda, demokracie a morálka. Čili psané zákony jsou jen jejich nedokonalým paragrafovaným zněním. Zákony se nemohou zabývat slušným chováním, nýbrž jen přečiny a zločiny, ostatní je povoleno. To slušné chování, to navíc, to nad zákony by měli vyžadovat voliči, ale nedělají to. Jednak to sami asi už po všech těch letech totalit ani necítí a také jim vládnoucí elita pomocí dárečků a úplatků zdatně dýchá na brýle. A asi to hned tak neskončí.