Kolik komunismu ještě zbývá?

Než se jeden naděje, stane se pamětníkem. Jak jsem nedávno psal, náš táta žil politikou, takže si pamatuji i věci, které asi v patnácti jiní až tak nevnímali. Mám na mysli prvních šest měsíců roku 1968. Tehdy bylo slovo „kapitalismus“ nemyslitelné, ještě před pár lety se za tzv. „reakcionářství“ zavíralo. Všichni se stále oháněli tím, že chtějí tu naši vyčůranou variantu socialismu jen reformovat. Možná to tak opravdu mnozí z nich mysleli, to už se nedozvíme. Faktem je, že přes všechno to ujišťování Sověti měli pravdu, když tušili, že se de facto jedná o demontáž socialismu sovětského typu. Co z něj totiž zbude, když otevřete hranice, zrušíte cenzuru a centrální plánování postupně nahradí hospodářství tržní? Armáda, veřejná i tajná bezpečnost, pár Marx-Leninských sloganů a Ústřední výbor plný gerontů, kteří ani za mlada žádnými Einsteiny nebyli.

Můžeme se jen dohadovat, jak dlouho by to bývalo trvalo, než by se začalo pochybovat o vedoucí úloze KSČ a někdo by navrhl vyhlášení svobodných voleb. Tyhle tendence pochopitelně akcelerovala nově uveřejňovaná fakta o komunistických zločinech padesátých let. Myšlence, že socialismus sovětského typu je fakticky tím vytouženým spravedlivým řádem pro dělníky, rolníky a pracující inteligenci, už věřil málokdo. Ale hodně lidí by bývalo rádo zkusilo jakousi „třetí cestu“, která by spojovala to lepší z obou systémů. No, jak víme uskutečnit tento pokus nám umožněno nebylo a k té třetí cestě došly naopak ty nenáviděné kapitalistické státy. Tržní hospodářství se silným sociálním přívlastkem se realizovalo nejprve ve Skandinávii a postupně téměř v celé bývalé „západní“ Evropě.

Zamýšlím se nad tím, co vlastně definuje komunistický systém a kolik komunismu ještě zbývá ve státech, které mají komunismus v názvu.

Naši komunisté stále dál papouškují vše, co říká Kreml, ale je Rusko opravdu komunistickým státem? Ani náhodou není. Jedná se o autokratickou diktaturu, političtí protivníci jsou likvidováni. Výrobní prostředky nevlastní pouze stát, hospodářství je tudíž tržní. Systém však fandí hlavně oligarchům, kteří chodí líbat prsten báťuškovi a jen parazitují na těžbě a exportu surovin, protože jiný významný průmysl Rusko v podstatě nemá. Cestovat se může, cenzura je pouze částečná, zato represívní aparát je na velmi vysoké úrovni. Případní političtí oponenti jsou likvidováni už v zárodku i za cenu vražd a absurdních soudních procesů. Sociálním státem Rusko není zcela určitě, protože rozdíly mezi nejchudšími a nejbohatšími jsou propastné. 

Kuba, a především Havana, která bývala hernou a nevěstincem USA, se stále zdráhá udělat ten zásadní krok. Povolit cestování nemůže, protože by se zcela vylidnila, teprve nedávno byla zrušena paralelní měna, jedna byla směnitelná a druhá nikoli, fízlové jsou v každém bloku, disidenti pod zámkem. Na druhé straně se pomalu odbourává hospodářské embargo výměnou za návrat amerických firem a tržní principy nahlodají ideologii. Už to určitě není Fidelův fanatismus typu „socialismo o muerte“! Začíná to být vycastrovaná Kuba.

Severní Korea je petrifikovaným skanzenem stalinismu dovedeného až k dokonalosti. Včetně hladomorů na jedné straně a obrovské, skvěle vyzbrojené armádě na straně druhé. Cenzura totální, cestování nemožné. Lid miluje dynastii Kimů, což předvádí na nejrůznějších přehlídkách spartakiádního druhu.

Nakonec jsem si nechal Čínu, kam jsem se měl loni vypravit, ale díky viru, kterým Říše středu obšťastnila celý svět, se cesta nekonala. Soukromé podnikání kvete, ale je pod kontrolou stranických orgánů. Vzhledem k tomu, že úplatek není podle asijské morálky nic nečestného, dá se přízeň strany zajistit prostřednictvím obálek v kapsách tajemníků. Běda ale, když někdo zbohatne příliš, nebo se znelíbí aparátu. Zmizí a majetek je zabaven. Profízlovanost společnosti je i díky vyspělé technice maximální. Disidenti likvidováni. Cenzura sahá od internetu až po scénáře plánovaných hollywoodských velkofilmů. Sociální inženýrství kvete. Za poslední desetiletí téměř vymizela ta nejubožejší chudoba. Hospodářství je velmi výkonné. Kromě jiného proto, že si nedělá zas tak velké starosti s autorskými právy, patenty a ekologií. Pracovní morálka je vysoká. Důvodem však není ideologie, ale tradice. Je to ještě komunismus? Přežije tento systém stále se zvyšující životní úroveň?