Inža z Proseka a bez přívlastku

Když jsme s manželkou navštívili přednášku V.K. v roce 1990, tleskali jsme jeho názorům na ekonomickou transformaci. Jako balzám na duši na nás působila slova o tržním hospodářství, která jsme 40 let slýchat nesměli. Jeho směšná mluva nás nerušila, protože obsah stál za to. Brzy se ukázalo, že jsou s V.H. jako dva kohouti na jednom smetišti a já tehdy konstatoval, že to není vůbec špatná kombinace: humanista a realista, jako otec a matka v rodině. No, zmýlil jsem se tehdy opravdu radikálně. Podceňoval jsem jejich ega, utkání bylo nakonec daleko tvrdší a bez rukavic. Přesto jsem nesdílel pláč P.P. nad rozpadající se federací. Měl jsem intenzivní pocit, že s těmi národnostními otázkami ztrácíme čas, zatímco kolem nás běží důležitější úkoly. Vlastně až do podepsání opoziční smlouvy jsem V.K. dost často tleskal. I když výroky o tom, že nezná žádné špinavé peníze byly již tehdy varující. Podpisem opoziční s M.Z. dokonal zradu na voličích pravice, dal přednost zájmům svým a své strany před pravicovými ideály, de facto zrušil volnou soutěž politických stran. Politiky učinil skrze natupírovanou justici beztrestnými, a nakonec omilostnil i ty největší grázly, jež nepoctivě zbohatli na privatizaci. Tím se definitivně připravil o jakékoli ekonomické medaile, o které tolik stál.

Dnes je z něj zatrpklý a směšný stařec, kterého na Staroměstském náměstí nemohli dostat dolů z pódia shromáždění odpíračů roušek. Tolik se mu stýská po obdivu a potlesku. To mají ostatně s M.Z. společné. Ten jej ochutnal v Semaforu a nemohl se ho nabažit.

Dlouhá předmluva mě měla jen přivést k pojmu, který pokud vím do češtiny zavedl V.K. „Tržní hospodářství bez přívlastků“. Vyjadřuje jeho odpor k sociálnímu státu a pravděpodobně i obdiv k ranému kapitalismu. Později k tomu přibyla i jeho mořská nemoc z ekologie a popírání klimatických změn.

Obě poslední jmenované disciplíny jsou pochopitelně drahý špás a hrozně zdržují. Ale V.K. nepředstavuje rozumný střední proud, je stejně radikální jako ekoteroristé, jen na opačné straně spektra. Totéž platí pro sociální stát. Máme se vrátit do doby, kdy občané nebudou mít povinné sociální a zdravotní pojištění, z jejich daní se nebude hradit zdravotnictví, školství či veřejná doprava? Tedy výdobytky, které Evropanům závidí zbytek světa?

Naše kamarádka na Tchaj-vanu musela dát výpověď, když chtěla jet do Evropy, nemá nárok na dovolenou. V USA je zdravotní pojištění dobrovolné. Pokud ho neplatíte, máte nárok jen a úrazovku a pak musíte platit, nebo vás z nemocnice vypakují. Umíte si představit kolik lidí by u nás neplatilo, kdyby nemuselo. Je to dobře vidět na OSVČ a na tom, na kolik měsíců mají rodiny finanční rezervy.

Ano, stavební povolní bez ohledu na ekologické vlivy by trvalo o hodně kratší dobu. Také by pomohlo zakázat všechna občanská sdružení a nevládní organice. Jen zdržují a do všeho kecají. V tom může mít i částečně pravdu, protože se pod vznešenými a nivními ideály často skrývají čistě ekonomické zájmy. Zrovna tak odbory jako předskokan ČSSD mi jdou na mozek, když před volbami schválně hecují doktory k emigraci či učitele do stávky, ale zakázat je?

Jen jsem chtěl říct, že musí přece existovat nějaká zlatá střední cesta, která neničí matičku zemi, ale přitom vidí i nutnost stavět dálnice a železniční koridory na úrovni 21. století. Že je nutné podporovat ty občany, kteří se o sebe z různých objektivních důvodů postarat nemohou, aniž bychom rozhazovali peníze těm, kteří systém zneužívají. A že bychom si měli uvědomovat, jak dobře se nám žije právě díky těm přívlastkům a sociálním výdobytkům. Máme lidskou pracovní dobu, placenou dovolenou, fungující zdravotnictví. Na druhé straně musíme i do „nevýdělečných“ oborů jako je školství nebo kultura nechat vstoupit prvky tržního hospodářství, jinak budou živořit a naše děti nebudou konkurenceschopné!