Dají-li mi medaili

Na začátku krize řepkový král neslezl z obrazovky, pak mu jeho Prchalové poradili, že už je ho moc, upozadil se, nechal mluvit odborníky. Zaujal pozici vrchního děkovače, dvakrát přečetl podivnou slátaninu díků a knížecích rad.

Už to někdy někdo viděl, že by se medaile sportovcům rozdávaly v polovině závodu, nebo po první třetině v hokeji? A přesto to hradní jezevec udělal! Navzdory tomu, že se ve finále může ukázat, že naše cesta, tedy metoda profesora Petrklíče, nebyla ta nejlepší. Na to je přece zapotřebí několikaměsíční odstup od konce pandemie a poctivé srovnání s průběhem ve srovnatelných zemích, ne? Proč tedy oznámil stařičký mocnář svůj úmysl již teď? Jak jej známe, tak nic, co dělá, není dílem náhody. Možná šlo o to, že velkouzenářovy preference dosáhly příliš vysokých hodnot a pokud by rostly i nadále, nemohl by jej děd Vševěd tak snadno ovládat. 

Na začátku krize náš řepkový král prakticky neslezl z obrazovky, pak mu jeho Prchalové poradili, že už je ho moc, tak se upozadil a nechal mluvit odborníky. Zaujal pozici vrchního děkovače, dvakrát přečetl podivnou slátaninu díků, lezení do konečníků a knížecích rad. Bylo to po obakrát tak mizerně napsáno, že zřejmě až do poslední chvíle probíhal mezi jeho spin doktory boj o každou větu. To se pak snadno stane, že se jeden opakuje a řeč nevyklene potřebný oblouk. Díky čtecímu zařízení byla jeho čeština o poznání lepší, ale stále na úrovni Gustávově.

V současné chvíli zjevně probíhá spor o rychlost rozvolňování zákazů mezi odborníky, kteří by byli přísnější a politiky, kteří se jednak chtějí vlísat voličům pod stromeček a druhak jim jde o (vlastní) byznys. Je přirozené, že vždycky existuje hledisko odborné a hledisko politické. Když si najmeme právníka nebo odborníka na daně, jsou to jen poradci, rozhodnutí musíme učinit my sami, protože ne oni, ale my si odsedíme případný trest. 

A manažeři a politici to mají stejně. Měli by si vyslechnout názory expertů, tak jak to známe z amerických filmů, všichni sedí kolem dlouhého stolu někde v podzemním bunkru. Pak odejde prezident do své více, či méně oválné pracovny, Lewinská nikde, v ruce drží luxusní plnící pero (ještě že tam není Santa Klaus, to už by tam nebylo) a dlouze mu za zvuku smyčců jdou hlavou vzpomínky, než to podškrábne.

Podobně to jistě chodí i v Čapím hnízdě, jenže zase se tady jako ponorná řeka Punkva vynoří ten střet zájmů. I kdyby v tom nebyl žádný postranní úmysl, tak podezření, že jeho rozhodování není zcela nezávislé na vlastním-cizím byznysu se nikdy nemůže zbavit.

Argumentoval by, že je to permanentní kampáň a že bychom si měli najít něco jiného, že ho tenhle antiprogram už nebaví. Jenže to jaksi nejde. Kdyby si za moderátora večerních zpráv vybrala televize koktavého, tak by nás halt každý večer znova a znova napadalo, že to nebyla ta nejmoudřejší volba!

PS: Nouzový stav se bude podle všeho prodlužovat co nejdéle, protože umožňuje nakupovat bez výběrových řízení. Hygienické a ochranné pomůcky za nehorázné ceny, a to především z Číny, která celý tenhle průšvih zavinila, protože jim ulít netopýr. Jako ty želvy v ZOO. Frnk, a byl pryč…