Co se v mládí naučíš…

Nechci podceňovat Chartu 77 a další aktivity disidentů, ale upřímně řečeno, oni by nikdy totalitu nikdy neporazili, kdyby se celý tzv. „Východní blok“ nepotácel především v ekonomických potížích.

Řekněme si, v čem byl hlavní problém. Když komunisté přebírali Československo bylo v docela slušném stavu. Obzvláště pokud jej porovnáme se sousedními státy, které válkou utrpěly podstatně více. Ale byli odsunuti velmi výkonní Němci, kteří vlastnili v pohraničí významné průmyslové podniky a byli nahrazeni lůzou, která přišla drancovat. Nemalou část příchozích tvořili Cikáni ze Slovenska, kteří sem putovali za lepším životem, ale ne za usilovnou prací.

Už dlouho před únorovým pučem byli odborníci na všech postech státní správy včetně obrany, vnitra a dalších resortů nahrazováni věrnými soudruhy. K nominaci na významné i méně významné posty nebyla potřebná odbornost, ale loajalita ke komunistické straně. Pochopitelně, že se to dělo zprvu poměrně nenápadně, ale po tzv. „únorovém vítězství pracujícího lidu“ už se s tím nikdo netajil. Čistky probíhaly zcela oficiálně. Odborníci a zaměstnanci s letitou praxí byli vyhazováni a nahrazováni lidmi bez odpovídajícího (často bez jakéhokoli, nebo rychlokvašeného) vzdělání. V krátké době jsme přišli: o židovskou emigraci před válkou, zbytek zmizel v plynových komorách, pak byli vyhnáni Sudetští Němci a nakonec přišla vlna emigrace po roce 1948. Dá se říct, že odešla především vzdělaná elita. 

Přičemž elita není sprosté slovo, jak se nám snaží vsugerovat Hrad. Klér jsme z klášterů a sociálních služeb zahnali do pracovních táborů, aby vznikající vládnoucí třída rekrutující se především z řad dělnictva, neměla zrcadlo, ve kterém by viděla svou vlastní neschopnost. A i tihle pitomci by bývali třeba dokázali víc, kdyby se mohli věnovat práci a ne agitaci, nekonečnému schůzování, kádrování a fízlování.

V podnicích byla připravena celá řada dlouhodobých projektů – viz například automobilový průmysl, takže ten propad vývoje a kvality nebyl patrný ihned. Podobně tomu bylo i v ostatních oborech lidské činnosti. Naše zaostávání za vyspělou Evropou se začalo projevovat podstatně později, protože jsme nejdřív projídali minulými generacemi nahospodařenou podstatu. Chci tím říct, že chudnul stát, což není na první pohled patrné, ale dlouhodobě to vede do pekel. V době, kdy Reagan uzbrojil Sovětský Svaz až k ekonomické smrti, jsme na tom byli sice stále ještě skvěle proti ostatním „bratrským“ státům, ale v podstatě plajte.

V jedné staré anekdotě si pozve G. Husák pana Silbersteina, experta na ekonomii, aby se mu na to vadnoucí hospodářství podíval a poradil jak dál. Po měsících studia výkazů, stojí teď v prezidentské kanceláři a hledí do brýlí tlustých jako dno od jogurtu. „Tak čo mi poradítě, Silberstein?“ Ten hledí s kloboukem v ruce do země a pak váhavě odpoví: „Já bych jim doporučil, aby ráčili přepsat Pražskej Hrad na milostivou paní.“

Proč se pouštím do těchto historických úvah zrovna dnes, kdy všichni ostatní věnují svá ostrá pera, kamery a mikrofony čínské chřipce, případně blížícím se volbám?

Protože vidím mezi postupem tehdejší KSČ a dnešní politické divize Agrofertu totální paralelu. Celou dobu svého vládnutí obsazuje velkouzenář důležité posty svými lidmi, jejichž jedinou kvalifikací je naprostá oddanost a hroší kůže. Na inteligenci, odbornosti a charakteru vůbec nesejde. Jsou to jen figurky v jeho šachové hře. Jsou postupně obětovávány za účelem obrany krále. Teď ho jeho vlastní metody zahnaly do kouta a octnul se v šachu. Hraje se zbytkem sil a posledními figurkami o vlastní přežití. Jak dlouho po prohraných volbách budou banky financovat jeho předlužený moloch? Jak rychle budou obnovena všechna trestní stíhání tentokrát bez mimořádné ochrany ze strany policie a justice? Nebylo by dobré přepsat Čapí hnízdo na milostivou paní? Pardon, to už tady vlastně jednou bylo…