Informační chudoba a jakou roli v tom hraje ČT?

Veřejnoprávní média plní jedinečnou a nenahraditelnou funkci. Díky koncesionářským poplatkům jsou na rozdíl od soukromých médií nezávislé na sponzorech a politicích – proto se neplatí z daní, ale poplatkem.

Zpěv svobodného kvalitního média

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Přísloví, které vystihuje situaci médií závislých na sponzorech, majitelích, politicích a těch, kteří si obsah platí. Veřejnoprávní média jsou od tohoto dilematu oproštěna. Mohou si tedy dovolit zpívat písničku, která se i někomu nelíbí – což samozřejmě některé lidi rozčiluje, zvlášť takové, kteří by chtěli vědět více o placaté Zemi, než o té reálné ve tvaru brambory (a vizuálně kulaté).

Informační chudoba a dostupnost médií – platíme, aby i chudí měli kvalitní zdroj mediálního obsahu

Kvalitním médiím už nestačí příjmy z reklam, kvalita totiž stojí nejen peníze, ale i čas, techniku a vzdělané lidi, kteří tématům rozumí. Veřejnoprávní média, jsou veřejná služba, která toto umožňují za přiměřený poplatek a nabízí opravdu široký sortiment mediálního obsahu – od zpráv, přes dětské programy až po Star Dance. Od poplatků jsou navíc osvobozeni lidé, kteří žijí z životního minima – což je opravdu pádný argument proto, aby jsme my, kdo můžeme, přispívali i v případě, že na veřejnoprávní média nekoukáme.

Doba postfaktická a mediální gramotnost

Co je pravda? Je pravda uprostřed? Asi na tom něco je, když to říkají nebo? Každý říká něco jiného! Ještě včera to bylo všechno jinak! Média (ČT) o tom mlčí!

Otázky a výkřiky zmatených lidí, kteří se nevyznají v informačním chaosu, čerpají z médií, které je upoutali něčím bombastickým, strašidelným nebo nasíracím. Z médií, které potřebují na svůj provoz mnoho shlédnutí a nemají čas a nebo kapacity všechno poctivě kontrolovat. Nemohou si dát odstup a čekat na ověřené a nezávislé informace.

Veřejnoprávní médium si ten odstup dát může, může čekat na ověřenou informaci – dodat zprávu později, ale o to věrohodnější a kvalitnější, nemusí se tak často opravovat a nebo dělat informační veletoče.

Objektivita

S tím souvisí i kouzelné slovíčko objektivita. Objektivita neznamená Hitler a Žid mají stejně času na vyjádření, neznamená to ani stejný mediální prostor – placatá Zem vs kulatá. Neznamená to ani neutralitu ve smyslu, že nebudeme činit soudy a nebudeme kritičtí. Jde o relevanci, kvalitu a věrohodnost informací. Kritika je pro objektivitu klíčová. Ty nepříjemné otázky, které někteří politici vyloženě nesnáší, protože zpochybňují platnost jejich výroků a činů, to je objektivita. Opakem je přitakávání, podlézání, servilita a benevolence.

Všimněte si, že neříkám slovo pravda. Pravda je ve světě faktů nikoliv něco relativního, ale něco více pravděpodobného. To, k čemu máme více věrohodných a ověřitelných dat a faktů, to označujeme za pravdivé a relevantní.

Subjektivita kupodivu není opakem objektivity. Subjektivita je vnitřní svět nás všech – naše chutě, myšlenky, pocity a dojmy. Je to tedy něco, co nemůžeme nějak objektivně, jako vnější pozorovatel, posoudit (zatím). Myslím, že dobrým příkladem pro pochopení role subjektivního pohledu jsou houby označené jako nejedlé. To nejsou houby jedovaté nebo takové, které by nebylo možné pozřít (s donucením jo). Jsou to objektivně houby, které subjektivně nikomu z lidí nechutnají a nehodí se jako potrava. :D Tedy do doby, než se najde někdo, komu chutnají, pak se to objektivně změní (budou pro někoho jedlé), ale subjektivně to pro ostatní zůstane stejné.

Názor

Oblíbené slovíčko nás všech, zvlášť když chceme utnout nepříjemnou debatu a nechceme akceptovat fakta v rozporu s naším „názorem“. Je to ta kouzelná věta „každý má svůj názor“, která demonstruje jalovost, s jakou toto slovo chápeme. Slovíčko „názor“ pak nedává žádný prostor pro označení výroků za lživé, nepravdivé, zavádějící, argumentačně prázdné, demagogické...

Veřejnoprávní média mohou nabourávat naše „názory“ bez obav z trestu, bez obav ztráty finanční podpory. Je to svým způsobem mediální luxus, který má obrovskou cenu pro občany, byť si to mnozí neuvědomují a nechtějí připustit.

Demokracie a svoboda projevu

Svoboda projevu je jedním z důležitých ozubených koleček demokracie. Demokracie totiž není jen pouhý překlad slova (vláda lidu), který je použitelný i na diktaturu většiny. Demokracie je systém poučeným z naší historie plné nesvobody, tyranie a svévole těch silnějších. Je to systém hodnot, když ty hodnoty odejmete a necháte jen svobodu, tak se tomu říká anarchie.

S tím souvisí i pojem cenzura, který nese negativní konotaci. Cenzura je špatná do doby, než si uvědomíte, že obsah, jakým je například dětské porno, virtuální šikana, podvod, šíření poplašné zprávy, v demokratické společnosti opravdu nechceme a není dobré to tolerovat.

Žijeme v nejsvobodnějším systému. V demokracii si na cenzuru často stěžují hlavně lumpové a zastánci nedemokratických uskupení a hnutí – chtějí mít prostor, který pak po uzmutí moci, nám všem seberou.

Na podpoře veřejnoprávních médií závisí naše svoboda a demokracie – bez kvalitních informací vyhraje lež a nenávist, jako se tomu stalo na Slovensku a v Maďarsku. Každý, kdo by chtěl rušit a uzmout veřejnoprávní média, to s námi nemyslí dobře.

Článek, prosím, sdílejte. Nejde o můj prospěch (mám z toho jen dobrý pocit), ale o nás všechny, kterým není lhostejná demokracie.

Děkuji!