S ďáblem se potýkati... a sírou nasmrádnouti

V pátek (19.2.) jsem viděla na Prima Love epizodu proslulého sitcomu Jak jsem poznal vaši matku. Obsazení hvězdné, režie Filip Jančík. Významná, přední, ba vůdčí osobnost dabingu zlomu století.

Kdo si zapne televizní stanici PRIMA, setká se - denně i několikrát - s jeho jménem. Filip Jančík ví o dabingu úplně všechno. Začínal s ním jako kluk - neobyčejně nadaný kluk - prometl všechna studia. Brzy na sebe upozornil inteligentní, pohotovou prací, tvůrčí obratností, jakou zacházel s textem, režijními nápady. Odstíněným, diferencovaným hereckým projevem, ochotou k spolupráci, bystrým vhledem. Staré herečky (za mého mládí) říkaly: "Herec je otrok. Být jenom herec - to není práce pro mužského".

Filip Jančík už dávno není jen herec, je režisér, je manažer, je ten, kdo s tou ze řetězu utrženou obludou - dabingem v komerčních podmínkách - prostě umí zacházet. Aby to odsejpalo a přitom k něčemu vypadalo! Nebo ne?

Co nám říká zhlédnutá epizoda? Jančík ví, že sitcom je půda ožehavá, namixované smíchy nemilosrdně vypichují jednotlivé pointy, když se není čemu smát, jsi za blbce, kdo to má rád? Rozhodne se tedy smíchy co možná potlačit, přece nebudeme jako ti Američani...  Jenže smíchy jsou, zřejmě, na jednom pásu s ruchy, a tak je tak docela stáhnout nelze.

Zvukař Tomáš Čisárik si s tím moc neláme hlavu. V pozadí se něco ozývá - někdy víc, někdy míň... No a co? Úprava je synchronní, není nečeská (Petra Hamouda, překlad Petr Anderle), některé vtipy dotažené (názvy hollywoodských filmů, třeba)... v čem to vázne, že je to takové všechno jaksi protivně stejné?

Paradoxně herecky nejlépe dopadají scény s malými dětmi, které obvykle bývají kamenem úrazu. S těmi si dal evidentně režisér práci - a vida, jak to hned funguje! Herci...taková jména, takoví tvární a nadaní dříči, jako je David Novotný, Michal Novotný, Andrea Elstnerová...tu šanci nedostali. Sitcom je hyper-konverzačka, kouzlo konverzačky je v jemné souhře,  v super-práci s narážkami, v hedvábné tvárnosti v rychlých zvratech situace.

Má-li k něčemu vypadat, nedá se vytáčet. Herci se tu musí vzájemně slyšet, podržet, hecovat, pohlídat, inspirovat (a text jim k tomu dát šanci - skutečnou šanci - ale o tom jindy.) A pak to všechno dostane grády...a dobře mixovaný smích teď v rukou zvukaře má svou funkci, podtrhne atmosféru, dodá bublinek! A už to není jen nesmyslná práce od kusu, občas je to i zábavné. Filip Jančík to ví i umí. Ale - pokud to po něm nikdo nechce?