Onoho vonného májového večera... 8.května...

...kdy šepotají hvězdy a tak dál, jsem opět otevřela televizi. Protože - určitě - uvidím na závěr slavnostního dne cosi třpytného a třepotavého, milého jak okvětní plátky orseje v trávě.

A ne že ne. Na Primě Cool ve 20.00 Gulliverovy cesty,  roztomile naučná komedie Jacka Blacka, v české verzi Saša  Rašilov. A ten byl moc dobrý -  od druhé třetiny dále, kdy se zřejmě trochu rozkoukal, došlo mu, co hraje a oblékl se do role. Kdyby mu režie pomohla... kdyby se první smyčky netočily jako první.. nebo přetáčely... kdyby, kdyby.

Režisérka Jitka Tošilová je i autorkou dialogů - a ty byly dobré! Mluvné a synchronní! Závěrečná píseň - výtečně česky otextovaná a s uměřeným gustem herecky přezpívaná byla zajímavým a dnes v dabingu ojedinělým počinem. Slabinou české verze byly nedotažené, chudé a emočně odbyté sbory. Právě v podobném "skoro muzikálu" je úloha kvalitních, nápaditě rytmizovaných a přesně cítěných sborů základní - dobře vedené lidské hlasy dokážou zázraky! (A není to drahé, stačí pět-šest šikovných, věci oddaných lidí - a ovšem, režie, která ví, co chce. Voice band. To by byla krása.)

A, ano - báječného zvukaře by to chtělo, tvůrčí osobnost, která umí zacházet s prostorem. Gulliver  -největší ze všech - a nejmenší ze všech -  Liliputáni  - vzdálenosti, slyšitelnost a neslyšitelnost, barvy a ozvěny - kolik možných a vzrušujících příležitostí! Zvukař Miloš Zajdl nám - i sobě - dopřál jen plochý nelišený dialog, na dva mikrofony, jeden směrák vpředu, jeden o kousek dál na pozadí - a šup šup, všechno stejně, moc se s tím nekocat. A to je tedy škoda!

Onoho vonného májového večera.. 8.května II

..jsem se chtěla podívat na Prima COOL na Chirurgy, 10. sérii ve 22. 15 - ale přepnula jsem o trochu dříve a uviděla ještě dvacet minut filmu čehosi, co mne upoutalo kvalitním, lehkým, hravým dabingem. Copak že to je, zapátrala jsem. A bylo to Rande v Římě, dabing pro kina z roku 2010 z dílny Bubníkových. Dialogy Soňa Bubníková, režie Gustav Bubník....výtečné zapamatovatelné titulky namluvil sám režisér.... Casting i natáčení pod dohledem, míchačky v Shepperton Studios V Londýně... a jak to bylo pěkné. Honoráře za podobnou zakázku jsou jistě motivující a Gustav Bubník své řemeslo umí. Jindy ovšem, za honorář běžný... ale prosím vás....

A už tu běží Chirurgové. Je to série desátá, obsazení téměř kompletně jiné než v předchozích devíti. Aha, jeden z těch politováníhodných případů, kdy herci aktivně jevili zájem o kvalitu své práce a podmínky, v jakých ji vykonávají -  a to neměli dělat.  Šup, byli přeobsazeni, ten nebo onen, herců je víc než (bývalo vrabců)  a divák je stejně tupoň.

Je mi líto, že jsem neviděla předchozí série Chirurgů, těžko se mi posuzuje. Dokonce se i těžko orientuji  - záplava vystajlovaných tváří v doktorském se vzájemně oslovuje "doktorko Killová",  "doktore Hansley" a podobně - už to musí být lahůdka pro synchron - a ve zbývajícím prostoru věty odemílá se strojovou rovností  a rychlostí obtížné lékařské termíny. V obsazení vyniká Tomáš Juřička, který svou postavu dokáže přitažlivým způsobem individualizovat. Ovšem, je to profesionál. Hrál už v předchozích dílech, bezpochyby dobře. S nějakými pofidérními kolektivními snahami o lepší podmínky pro všechny by neztrácel čas, stejně jsou utopické! Ve druhé půli se už "nové obsazení" rozkoukává, nesměle nabývá tváře  - a já, divák, pomalu začínám rozeznávat jednoho od druhého. Ale kdyby mne u obrazovky nedržel profesionální zájem, už dávno přístroj s teskným úšklebkem vypnu.