Viděla jsem včera, 2. října před půlnocí, na ČT 2 film Woody Allena Magic in the Moonlight z roku 2014.
Solitérní sofistikovaný tvůrce nyní dopřává sobě i svým ctitelům potěšení jednoho filmu ročně, filmu s nápadem, jemnou a smířenou ironií, svobodou zralého věku, rozkošně posměvačnou výpravou, poťouchle civilními hereckými výkony, upovídanými dialogy plnými iluzí, odkazů na všechno možné a skrytých i zjevných vtípků. Česká verze je tedy zapeklitý úkol..., který může být stejně pracný jako krásný...jen pokud... chladné paprsky měsíční své kouzlo mají, mnozí je však na své kůži nejsou jaksi sto pocítit.
Už když režisér české verze Michal Michálek osobně přečetl název titulu "Kouzlo měsíčního světla", pocítila jsem zlou předtuchu. Film je všude jinak uváděn jako "Kouzlo měsíčního svitu". Světlo nebo svit, není to snad fuk? No právě, není!
Poetika Woody Allena je postavena na drsném kupení jemností, bez nich ztrácí smysl... Dabing, který vznikl ve Studiu Babidabi pro Hollywood Classic Entertainment v roce 2015, je takříkajíc česky standardní a to je v tomto případě málo! Dialogy Kláry Sochorové (překlad Renáta Mlíkovská) neurážejí neobratností, nejsou nečeské, ale do mistrovství - do vychytání odstínů, do přesně situovaných změn v nervních proměnách rytmu, do podtržené korespondence s gesty - mají daleko.
Ale možná jim křivdím. Možná mají jen drobné nedostatky (někdy trpí přílišným zjednodušením, z obavy před opravdu obtížným spádem dikce Woodových hrdinů jsou v jednotlivých úsecích příliš krátké, aby to "šlo vymluvit", jak se běžně říká. Což, vymluvit to lze docela zřetelně, jen s hraním je to jaksi horší. Colin Firth podává Allenovo něžně ironické sebestředné užvaněné alter ego s civilní brilancí, o které nemá jeho český protějšek Ladislav Cigánek ani tušení. Bezpochyby se mu k tomu nedostalo nutného prostoru ani režijního vedení ... jenže výsledek je prostě nudný.
Pod pomyslným stolem se kupí zmarněné pointy, neprovedené změny tónu...ach! Pochvalu zaslouží Martina Kechnerová, která svou roli magické hrdinky dokázala naplnit skutečným kouzlem, takže jí - aspoň v prvé půli - věříme. Je to ovšem role čistě po technické - nikoli psychologické! - stránce výrazně snazší. Tj., nežvaní tolik, ale prochází určitým vývojem. Ani ona však nedokázala přesvědčivě odvést všechny nuance proměny zázračného média v komicky zamilovanou husičku. Rozkošná byla Petra Tišnovská jako paní Bakerová, její dialog s Danielou Bartákovou patřil k vrcholům dabingu. Dana Syslová, Ondřej Izdný i Igor Bareš zůstali na zběžném povrchu, zůstali svým rolím mnoho dlužni.
Ale, co na tom u nás ve Střední Evropě záleží, že? A zejména po brexitu? To se máme kvůli nějakým nafoukaným anglofonním intelektuálům přerazit?
