Nacisté a komunisté - podle někoho jedno jest.

Někteří lidé, zejména ti stojící názorově tzv. v pravo, nemaje dostatek relevantních argumentů k dehonestaci socialismu a ospravedlnění "své pravdy", se v agitační euforii uchylují k argumentační "bombě" a ztotožňují komunisty s nacisty.

Nalejme si čistého vína. Tak jako každý hráč hraje proto aby vyhrál, tak každá politická strana vstupuje do volebního ringu s cílem zvítězit, převzít moc a nastolit vládu jedné strany, pokud možno na věky. A bylo-li by jí to umožněno, nejraději by vládla totálně. To však již na počátku XXI. století nebude asi možné a tak pokud se neznemožní sama, snaží se znemožnit alespoň své politické protivníky. Bohužel na můj vkus až příliš často způsobem nečestným, podlým, záludným a jak se dnes říká un fair.

Každá politická strana při stanovení svých cílů, programu a obhajování něčích zájmů vychází z nějaké ideologie a opírá se o své členy, příznivce a voliče. To je její politika. Je to náročné a není to zadarmo. I když se to někdy nezdá a není na první pohled zřejmé, i když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Politické strany se od sebe prostě odlišují. ODS není TOP 09, VV nejsou SZ, KSČM není ČSSD a KSČ nebyla NSDAP.

NSDAP jako německá krajně pravicová politická strana vznikla v únoru 1920 přijetím Hitlerových 25 tezí programu na shromáždění Německé dělnické strany (DAP), do níž Adolf Hitler vstoupil v září 1919 s členským průkazem č.7. DAP měla v té době necelých 60 členů a s dělníky měla pramálo společného. Vyznávali Thule, okultismus, árijce, starogermánce apod. Podobala se spíš nějaké sektě než politické straně. Odtud také pochází nacistické symboly jako svastika nebo runové SS. Z tohoto prostředí tedy pocházel budoucí Vůdce a odtud zřejmě čerpal i některé myšlenky pro svůj Mein Kampf. Tam se také poznal s budoucími soukmenovci, například s Hessem. Ideologií nacistů byl "národní světonázor", vycházející z přesvědčení, že všichni lidé si nejsou rovni, stejně jako si nejsou rovny lidské rasy, z nadřazenosti Árijské rasy (ztotožnili s německým národem) na základě přírodního zákona, že silný a schopný vítězí, slabý a méně schopný prohrává. K vyřešení problémů lidstva je povolána nejvyšší rasa - Árijci, jakožto velkopanský lid. Hlavními znaky jsou šovinismus, revanšismus, antisemitismus, pangermanismus a rasismus.

NSDAP obhajovala zájmy árijské rasy, německého národa, německého národního státu. Vše, co sloužilo k vybudování tisícileté Třetí říše, posílení rasy a nastolení panství Německa, bylo v zájmu NSDAP. Nacisté proto ani nijak zvlášť neusilovali o znárodnění velkoprůmyslu a bank. Její politika naopak byla výhradně v zájmu kapitálu. Byl to velký kapitál, který nacistům pomohl k moci a přiznejme si, byla to i Francie a Velká Británie, kdo tiše přihlížel militarizaci Německa a mlčel k jeho rozpínavosti. To také jistě nebylo zadarmo.

Konečným cílem Hitlera a nacistů bylo dobytí ztracených území, kolonií a světových pozic, vláda nad jinými národy, z jejichž zdrojů a jejich práce měli žít a tato zabraná území jen velkopansky spravovat. Cílem byla i fyzická likvidace zejména Židů a tzv. méněcenných lidí včetně zdravotně postižených, homosexuálů apod. Tisíciletá germánská Třetí říše, to byla idea a cíl NSDAP.

KSČ jako "krajní" levicová politická strana vznikla v květnu 1921 jako důsledek roztržky v sociální demokracii. Část levicových členů nesouhlasila s kolaborační politikou strany, ze sociální demokracie odešla a založila vlastní stranu - KSČ. Sociální demokraté stále více chtěli jen dílčí změny a kompromisy s pravicí, budoucí komunisté úplné svržení vládnoucí pravice. Ideologií komunistů se stalo učení Marxe a Engelse, hlásající rovnost všech lidí v právech a povinnostech, splečenské vlastnictví výrobních prostředků, odstranění třídních antagonistických rozdílů mezi lidmi, diktaturu proletariátu a vedoucí úlohu komunistické strany. Proti nacionalismu staví internacionalismus, proti individualismu kolektivismus, proti výsadám menšiny prosperitu většiny.

KSČ obhajovala zájmy dělníků, zaměstnanců, zemědělců, inteligence, intelektuálů a všech, kteří žijí ze mzdy a prodeje své pracovní síly a tvořících naprostou většinu společnosti. Patřily mezi ně i zájmy živnostníků, malovýrobců, státních zaměstnanců a všech, kteří nebyli vlastníky výrobních prostředků nebo jimi nevykořisťovali druhé. V době německé okupace obhajovala české národní zájmy a zájmy spojenců na porážce německého fašismu. Po roce 1948 bylo hlavním zájmem upevnění získané vládnoucí moci a budování socialismu. Vlivem objektivní mezinárodní situace, stalinismu i subjektivních chyb, snahou dostat vše pod vlastní kontrolu, všechno řídit a o všem rozhodovat, přílišný centralismus namísto decentralizace, důraz na represi místo diskuze a ideologické práce, troufám si říct i fatální nepochopení marxismu a sebeuspokojení a z mnoha dalších příčin, které budou ještě jistě předmětem studia se KSČ odtrhla od reality i většiny pracujících, přestala hájit zájmy většiny a v politickém boji byla poražena.

Cílem KSČ bylo převzetí politické a ekonomické moci a cestou budování socialismu dosáhnout komunistické beztřídní všelidové společnosti, ve které by předala moc jiným zastupitelským subjektům vzešlých z vůle většiny občanů, nastolení skutečné demokracie ve smyslu lidovlády a občanské společnosti.

Programově byly tedy zájmy, cíle i ideologie obou politických stran výrazně odlišné a naprosto nesrovnatelné. Možná se některé metody práce KSČ v lecčem podobaly nacistické hrůzovládě, zejména v prvních letech po Únoru vykonstruovanými politickými procesy, nucenými pracovními tábory, činností SNB i StB, chybami při kolektivizaci zemědělství a pod. Aniž bych chtěl jakkoliv zlehčovat uvedené i jiné skutky spáchané některými členy KSČ, nesouhlasím s jejich paušalizací, přisuzováním kolektivní viny a už vůbec ne srovnáváním KSČ s německým nacismem.