Eutanázie neboli dobrá smrt. Já hlasuji pro !

     Je mi naprosto lhostejné, kdo mi život dal, proč a jak jsem se na tomto světě objevil - může-li za to Bůh, Příroda, rodiče nebo mimozemšťané. Proč bych za to měl být někomu vděčný a poslouchat řeči o tom, že nemám právo o sobě a svém životě rozhodovat. Je to můj život a rozhodnu-li se ho ukončit, měl bych na to mít svobodné právo.

      Kdo jiný, než já sám ? Snad nějaký soudce, úředník nebo komise ? Ne ! Jsem to jen já, individuální a jedinečná osobnost, kdo je vždy postaven před možnost volby (a tu by měl ve svobodném světě mít každý), kterou cestou se v nekonečné řadě cest bludištěm života vydám. A nepovažuji za správné, aby někdo cizí rozhodoval o tom, že nemám právo volby mé cesty poslední.

     Dovolte mi malé odbočení, ale chtěl bych vysvětlit, proč o tématu "dobré smrti" píšu a co mě k přemýšlení o tom přivedlo. Dvanáct let jsme měli domácího mazlíčka - kočku. Když jsem jí nahodile nahmatal bulku, veterinární lékař ji vyšetřil, podrobně a do detailu mě obeznámil s diagnózou a sdělil mi možnosti. Rozhodl jsem se pro operaci. Šance byla 50:50. Po třech týdnech byly k dispozici výsledky histologie (bohužel pozitivní) a bylo provedeno kontrolní vyšetření. Verdikt byl jednoznačný - nevyléčitelné, postupná a bolestivá smrt v několika týdnech plných bolesti a nesmyslného trápení. Rozhodl jsem pro milosrdnou "dobrou smrt".

     Kdo máte domácího mazlíčka, nemusím vám o těžkosti mého rozhodnutí povídat. Přeze všechno jsem si však uvědomil, jak velké máme já i moje kočka štěstí, ano štěstí, že existuje možnost volby - humánní milosrdná smrt nebo nedůstojné a kruté pomalé umírání.

     K naší smůle takto nejde, bohužel, postupovat i u lidí. Milióny nevyléčitelně nemocných lidí, zcela odkázaných ve svých potřebách na jiné, minutu po minutě, den po dni v krutých bolestech, způsobem nedůstojným pomalu umírá, prosí o milosrdnou smrt a ona nepřichází. Všechny řeči o svobodě člověka se rázem stanou prázdnou frází.

     Chtěl bych proto mít možnost a právo volby. Dokud budu schopen a se zbytky zdravého rozumu svobodně rozhodnout o svém konci. Brání-li tomu něco, je to špatné a měli bychom usilovat o změnu. Tak či onak se to týká nás všech - pánů i kmánů, bohatých i chudých, pravičáků i levičáků, věřících i ateistů. Chtěl bych vzkázat vám, co jste zásadně proti eutanázii a snášíte důvody proti jejímu uzákonění, můžete se i vy jednou dostat do situace, že budete s odpuštěním "zaživa hnít" dlouhé týdny nebo měsíce na smrtelném loži a škemrat a prosit o "dobrou smrt" a nikdo vás nevyslyší. Věřte, že budete hořce litovat svého postoje k tomuto problému. Bude však již pozdě a svůj strašný kalich hořkosti si vypijete až do dna. Samozřejmě to nikomu nepřeji a ne každého takový konec čeká, ale myslete na to !