Poslanecká sněmovna včera schválila v prvním čtení návrh, který by znamenal zásadní změnu ve financování regionálního školství.
Konkrétně půjde o to, že veřejné základní a střední školy již nebudou financovány podle počtu zapsaných žáků, ale podle počtu odučených hodin, které vyžaduje příslušný vzdělávací program. Zákon včera podpořila v prvním čtení velká většina přítomných poslanců – proti jich bylo pouze 16, mezi nimi všichni občanští demokraté.
Politici z kdysi nejsilnější pravicové strany u nás se proti chystané reformě ve financování škol vůbec vyjadřovali velmi ostře. Předseda ODS Petr Fiala například na adresu současné ministryně školství včera prohlásil: „Každý její nápad je horší a horší, škoda, že si nevzala taky prázdniny.“ Netvrdím tedy, že všechny nápady, které se snaží uvést do praxe současná ministryně školství, jsou správné. Ale pořád mi Kateřina Valachová přijde lepší šéfem resortu školství než jakým byl v období 2012-2013 právě Petr Fiala, který se tenkrát víceméně řídil zásadou kdo nic nedělá, ten nic nepokazí.
Chystaný návrh reformy kritizoval i současný expert ODS pro oblast školství Václav Klaus mladší. „Dosavadní systém, kdy škola, která má 200 žáků, má dvakrát více peněz než škola, která má 100 žáků, je logický a každý ho pochopí během půl minuty,“ prohlásil včera bývalý ředitel soukromého gymnázia PORG. Na první pohled takový názor, pokud se nad ním hlouběji nezamyslíme, opravdu vypadá logicky...
Zkusím však uvést jiný příklad. Vezměme dvě střední školy, z nichž jedna bude mít 300 žáků a druhá 200 žáků. Ta první bude mít 10 tříd s plnou kapacitou 30 žáků, přijme k maturitnímu studiu každého, kdo se přihlásí (tedy např. i žáka, který má v deváté třídě čtyřky) a také na této škole dojde téměř každý žák až k maturitě. Tam už jsou však výsledky především u státní části zpravidla horší a poměrně velké procento žáků zde neuspěje.
Naproti tomu druhá uvedená škola se nesnaží za každou cenu naplnit třídy na plnou kapacitu a některé uchazeče, kteří nemají k maturitnímu studiu reálné předpoklady, při přijímacím řízení odmítne. Také na této škole nikdo z vedení nepřemlouvá žádného učitele, který občas dá někomu na vysvědčení pětku, aby tak nečinil, protože škola kvůli každému žákovi, jenž ze školy odejde, přichází o peníze. Díky tomu má tato škola v průměru jen 20 žáků ve třídě, zato však převážná většina z nich úspěšně zvládne maturitu a také se dobře uplatní v praxi.
A tak se ptám: je správné, když v tomto uvedeném případě dostane dle současného způsobu financování první škola jeden a půlkrát více peněz než druhá škola?
Dalším možným příkladem jsou pak dvě školy, které mají stejný počet žáků a tím pádem dostávají stejné množství finančních prostředků. Ovšem zatímco na jedné škole se třídy nedělí ani při výuce cizích jazyků a při výuce informačních technologií nebo jiných specifických předmětů je ve třídě i 30 žáků, druhá škola v rámci zkvalitnění výuky třídy v příslušných předmětech dělí na poloviny. Jelikož však peněz dostávají obě školy stejně, ředitel druhé školy, kde je odučených hodin více, musí logicky na jejich proplacení ušetřit peníze jinde – například na osobním hodnocení učitelů, odměnách pro aktivní učitele, atd. A asi se i v tomto případě shodneme, že současný systém financování škol spravedlivý není.
Samozřejmě, že nový návrh ministryně Valachová má určitá rizika – je třeba zajistit, aby případné dělení tříd na menší skupiny bylo efektivní a nešli jsme například do extrémů, kdy na některé předměty bude ve třídě třeba pouhých 5 žáků. Ale to by mělo být vyřešeno stanovením takzvaného nepodkročitelného minima i maximálního možného počtu hodin, kteří mohou žáci dle vzdělávacího programu mít.
Proto se jako učitel s více než dvacetiletou praxí domnívám, že nový systém financování škol bude nepochybně lepší než ten stávající a je jenom velká škoda, že nikoho z našich politiků nenapadlo změnit ho již mnohem dříve…
