Celá záležitost na mě působí dojmem, že místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík má vládní post dostat nikoliv díky své odborné způsobilosti, ale díky svému stranickému postavení.
Prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat místopředsedu KDU-ČSL Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Oznámil to po včerejší schůzce s uchazečem na ministerský post, který se ve vládě uvolnil poté, co na něj musela ze zdravotních důvodů v říjnu rezignovat dosavadní ministryně Anna Hubáčková.
Není to přitom poprvé, co Miloš Zeman během své prezidentské éry odmítl nějakého kandidáta, navrženého premiérem, jmenovat. V minulosti tak již učinil v případě sociálnědemokratických kandidátů Pocheho, navrženého na post ministra zahraničí, a Šmardy, který se měl stát nástupcem Antonína Staňka na ministerstvu kultury. V obou zmiňovaných případech prezident nakonec dosáhl svého, místo Pocheho byl ministrem zahraničí nakonec jmenován Tomáš Petříček, místo Šmardy se pak Staňkovým nástupcem stal Lubomír Zaorálek.
Tak jako tenkrát, i nyní je Miloš Zeman některými lidmi osočován z toho, že jeho odmítavý přístup ke jmenování ministerského kandidáta je projevem jeho arogance či dokonce pohrdání Ústavou, dle jejíhož výkladu by měl prezident prakticky v jakémkoliv případě jmenování ministerského kandidáta, navrženého premiérem, provést bez zbytečného odkladu.
Proti Zemanovu nesouhlasu s návrhem Petra Hladíka se včera ohradil předseda KDU-ČSL Marian Jurečka (který je aktuálně řízením ministerstva životního prostředí pověřen), když doslovně prohlásil: „Informaci od pana prezidenta beru na vědomí, nevidím však žádné zásadní důvody, proč Petra Hladíka odmítá jmenovat. Tuto agendu (oblast životního prostředí) měl na starosti v Brně, nespáchal nic nezákonného, není obviněn či trestně stíhán.“ Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský pak dokonce obvinil prezidenta z toho, že chce zasáhnout do vrcholící prezidentské kampaně a odlákat tak pozornost od kauz svého favorita Andreje Babiše (viz odkaz zde).
Byť byl Miloš Zeman během svého desetiletého prezidentského období několikrát nejspíš obviňován z projevů arogance či prosazování osobních zájmů právem (například když odmítal některé akademiky jmenovat profesory nebo když odmítal přijmout demisi výše zmíněného bývalého ministra Staňka), v aktuálním případě Petra Hladíka postupoval prezident dle mého názoru naprosto správně. Místopředseda KDU-ČSL a ještě donedávna první náměstek brněnské primátorky (na tuto funkci rezignoval v říjnu s vidinou toho, že půjde do Prahy „za lepším“) je totiž policií vyšetřován v kauze brněnských bytů (viz odkaz zde).
A byť lidovečtí politici i sám kandidát na ministra tvrdí, že Petr Hladík vystupuje v případě ovlivňování privatizací majetku města Brna jen jako svědek, asi nejenom mně přišlo divné, proč mu vyšetřující policisté coby svědkovi zabavili počítač a prohledávali kancelář. Bývalý náměstek brněnské primátorky sice dosud z ničeho policií obviněn nebyl, ovšem na druhou stranu vyšetřování dle mediálních zpráv i nadále probíhá a není zdaleka u konce.
Druhým problémem pak může být i Hladíkova odborná způsobilost k řízení resortu životního prostředí. Sice on sám i předseda KDU-ČSL Jurečka často zmiňují, že se problematice životního prostředí Hladík věnoval již v komunální politice, ovšem faktem je, že na vysoké škole vystudoval aplikovanou informatiku a před nástupem na politickou dráhu uváděl jakožto svou profesi analytik informačních systémů. A opravdu se mi nechce věřit tomu, že by lidovci ve svých řadách nenašli člověka, jehož odborná způsobilost v oblasti životního prostředí by byla vyšší než v případě Petra Hladíka.
Celá záležitost tak na mě působí dojmem, že místopředseda KDU-ČSL má vládní post dostat nikoliv díky své odborné způsobilosti, ale díky svému stranickému postavení a případně jako určitou náplast za to, že se mu po loňských komunálních volbách znovu nepodařilo stát se brněnským primátorem. Přičemž trvání na jeho nominaci i přes problémy, popsané v tomto blogu, považuji ze strany předsednictva KDU-ČSL za projev arogance.
