Svoboda versus Vondrák. V čem vidím já „propastný rozdíl“

Prohřešky bývalého předsedy KDU-ČSL opravdu nevidím takové, že by v jeho případě byly na místě výzvy k odchodu ze strany.

Jak asi ti, co aspoň okrajově sledují domácí politickou scénu, zaregistrovali, bývalému ministrovi zahraničí či vnitra Cyrilu Svobodovi hrozí vyloučení z KDU-ČSL. Tedy ze strany, v níž byl v období 2001-2003 a později 2009-2010 předsedou. Předsednictvo KDU-ČSL ho totiž na svém úterním zasedání vyzvalo, aby zvážil odchod ze strany. Svoboda vedení lidovců obratem vzkázal, že z partaje odcházet nehodlá, jak je však psáno například v článku zde, otázkou je, zda tohoto napříč politickým spektrem respektovaného politika nevyloučí celostátní výbor KDU-ČSL, který se má sejít 25. dubna (a který tak dle stanov jediný může učinit).

K tématu vylučování bývalého předsedy lidovců jsem se již vyjádřil ironickou formou ve svém předchozím blogu s názvem „Cyrile, zvaž ten odchod!“ V diskusi pod ním se objevily jak názory souhlasné, tak i nesouhlasné. K těm nesouhlasným patřila například námitka jednoho diskutéra:
„Když hnutí ANO vyloučilo Vondráka z vyloženě ideologických důvodů, protože nepodpořil Babiše v prezidentské volební kampani, to vám asi přišlo náramně demokratické.“

Srovnání snahy vyloučit Cyrila Svobodu (o což usiluje především místopředseda KDU-ČSL a ministr za životní prostředí Petr Hladík) s vynuceným odchodem někdejšího hejtmana Moravskoslezského kraje Ivo Vondráka z hnutí ANO zakomponoval do textu svého dnešního blogu s názvem „Propastný rozdíl mezi ANO a KDU-ČSL“ i bloger Vlastík Fürst. Konkrétně na tohle téma v textu svého článku uvádí:
„Jak si cvrlikají i vrabci na střeše sídla ANO, v tomto hnutí na rozdíl od KDU-ČSL nerozhoduje většina, ale majitel. Co ten řekne, to většina odhlasuje. Proč? Protože kdyby to neodhlasovala, dopadla by stejně, jako třeba Ivo Vondrák, bývalý hejtman Severomoravského kraje, nebo Tomáš Macura, bývalý primátor Ostravy.“

Jak už jsem částečně zmínil i v diskusi pod předchozím blogem, v případě vynuceného odchodu Ivo Vondráka z hnutí ANO v únoru loňského roku (svůj odchod tehdy oznámil na zasedání jednání krajského předsednictva hnutí, které se mělo zabývat jeho odvoláním) já naopak vidím „propastný rozdíl“ v tom, jak se Vondrák vůči straně, díky níž se stal moravskoslezským hejtmanem a dvakrát byl na její kandidátce zvolen i do Poslanecké sněmovny, zachoval.

Ivo Vondrák totiž vloni čtyři dny před prvním kolem prezidentských voleb veřejně prohlásil, že předsedu hnutí ANO Andreje Babiše za prezidenta volit nebude, a jeho hlas dostane kandidát Petr Pavel, kterého oficiálně podpořila například koalice Spolu (obdobné gesto učinil i tehdejší ostravský primátor za ANO Tomáš Macura). Svou podporu Petru Pavlovi zopakovali Vondrák i Macura také před druhým kolem voleb.

Byť s panem Vondrákem souhlasím v tom, že prezidentský post by z různých důvodů nebyl pro Andreje Babiše tou nejvhodnější politickou funkcí, o něčem takovém se měl pan Vondrák pokusit přesvědčit své stranické kolegy v době, kdy se rozhodovalo o tom, koho hnutí ANO do prezidentské volby vyšle. Pokud něco takového veřejně prohlásil až v závěrečné fázi prezidentské kampaně, tak tím podrazil jak samotného Andreje Babiše, tak i stranu, v níž byl tehdy místopředsedou.

V porovnání s tímto opravdu nevidím prohřešky Cyrila Svobody (je mu konkrétně vytýkáno, že poskytl rozhovor serveru, označený BIS za proruský, nebo to, že v předchozí Babišově vládě byl poradcem premiéra pro legislativní záležitosti) takové, že by v jeho případě byly na místě výzvy k odchodu ze strany. Zvlášť, když je Svoboda více než 10 let jen řadovým členem KDU-ČSL bez jakékoliv stranické funkce. Pokud tedy představitelé stran vládní koalice často poukazují na to, že v hnutí ANO žádná demokracie neexistuje, tak se KDU-ČSL v tomhle směru zrovna v moc dobrém světle nepředvedla.