Jsem pevně přesvědčen, že i mezi údržbáři je mnoho dobrých a vzdělaných lidí, a i dnešní blog je toho důkazem.
Když Karlovi kolem desáté dopoledne zazvonil na dílně telefon, nepříliš ochotně ho zvedl, neboť ho to vyrušilo od brouzdání internetovými stránkami. Nicméně na druhé straně se ozval jeho šéf se slovy:
„Karle, kdy konečně spravíš holkám v účtárně ten kapající kohoutek? A že by se ve šroubárně měly odvzdušnit radiátory, to už jsem ti přece také hlásil minimálně předevčírem. Chlapi tam mají na sobě již tři svetry, a přesto je jim pořád zima,“ připomínal Karlovi šéf ne úplně přívětivým hlasem.
„Víš, moc rád bych to udělal, ale tento týden jsem fakt strašně zaneprázdněný. Na iFčil se opět objevila spousta dezinformátorů či autorů s nesprávnými názory, a já na ně musím reagovat, abych je setřel svým břitkým, vtipným humorem, který tak skvěle jako já nikdo jiný neumí. Ostatně, proto si mě tamní administrace i tamní správná parta v diskusích tak moc cení,“ pochlubil se Karel šéfovi.
Šéf jenom kroutil hlavou a vyčítal si, že nebyl prozíravější, když Karla před časem do práce přijímal. Už tenkrát mu přišlu divné, že se na pozici údržbáře hlásí absolvent České zemědělské univerzity. Nicméně Karel mu to tehdy vysvětlil slovy:
„Víte, mě zemědělství nikdy k srdci nepřirostlo. Po absolvování výšky jsem chvilku pěstoval doma konopí – samozřejmě pro léčebné účely, ale příliš mě to zdržovalo od mé publikační činnosti, tak jsem toho raději nechal. A co se týče živočišné výroby, tak jsem chvíli choval křečka, ale i ten mi brzy pošel hlady…“
„No a proč jsi tedy šel studovat zrovna „hnojárnu“, a nepřihlásil ses třeba na fildu?“ otázal se tehdy Karla jeho budoucí nadřízený.
„Tam jsem se hlásil, jenže mě nevzali, i když jsem pro takové studium měl jen ty nejlepší předpoklady. Určitě na mě tehdy některý z učitelů napsal špatný kádrový posudek,“ prozradil své přesvědčení Karel. Ostatně, hlavně proto neměl učitele a učitelky moc v lásce, zejména pak češtinářky. Výjimkou byla jen jedna, která měla češtinu v aprobaci s výtvarnou výchovou a která na rozdíl od ostatních už ve škole rozpoznala Karlův mimořádný literární talent. Nejspíš proto pak v budoucnu ilustrovala Karlovu mimořádně úspěšnou knihu, která brzy po vydání trhala rekordy v prodejnosti.
Šéf byl sice z Karla už tehdy trochu rozpačitý, nicméně jeho politické názory mu imponovaly, a ostatně i za minulého režimu vykonávali mnozí tehdejší disidenti dělnické profese. Proto i dnes místo nadávání vyměknul a zavolal Karlovu kolegovi: „Franto, prosím tě, zajdi se na šroubárnu podívat na ty radiátory. Karel je totiž tento týden opět zaneprázdněný jinou činností a stejně by to asi ještě víc pokazil…“
