Integrace na německých školách nefunguje, ale nesmí se to říkat moc nahlas

Jedním z nejpalčivějších problémů, kterým je Německo v souvislosti s příchodem velkého množství imigrantů nuceno čelit, je integrace osob s odlišnou kulturou do tamních škol.

Že se integrace velkého množství imigrantů, kteří přišli po roce 2015 do země našeho západního souseda z Blízkého východu nebo ze severní Afriky, nezdařila tak, jak věřila tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová, je zřejmé stále víc. I mnozí němečtí politici se dnes místo tehdy populárního sloganu „zvládneme to“ čím dál častěji vyjadřují spíše ve smyslu „zvládáme to velmi těžce“, případně „už to nezvládáme“. Jedním z nejpalčivějších problémů, kterým je Německo v této souvislosti nuceno čelit, je integrace osob s odlišnou kulturou do tamních škol.

Zpráv, dokládajících, že integrace v německých školách příliš nefunguje, se i v našich médiích objevuje poměrně dost. Zprávy s titulky jako „Znásilnění na záchodě, zbití učitelé“ (článek je z prosince loňského roku a informuje o situaci na jedné berlínské škole, kde přes 80 % žáků má neněmecký původ) nebo „Kopance, kousání i údery pěstí. Děti migrantů terorizují německé školky“ (článek ze září loňského roku, pojednávající o agresitě dětí migrantů již v mateřských školkách i o tom, jak v nich někteří učitelé čelí výhrůžkám ze strany rodičů těchto dětí) nejsou ničím výjimečným.

O tom, že princip multikulturalismu v německých školách selhává a přiznávají to už i někteří politici (například ministryně školství spolkové země Šlesvicko-Holstýnsko Karin Prienová), se pak píše i ve včerejším článku zde na serveru Novinky.cz. Co však je na celé věci úplně nejhorší, je to, že na řadě německých škol se snaží problémy s migrací tutlat, aby jejich ředitelé nebyli nařčeni z toho, že problémy nezvládají. Ilustrují to například slova kouče prevence Carstena Stahla: „Polovina ředitelů škol lže ze strachu o pověst školy a o své vlastní postavení. V opačném případě přijde tlak shora ve stylu: Cože, vy nemáte školu pod kontrolou? Mottem je držet jazyk za zuby.“

Něco takového ostatně není jen specialitou Německa. I u nás člověk občas slýchá o školách (škola, kde učím, k nim naštěstí nepatří), kde vedení raději zametá pod koberec problémy s vážnými kázeňskými prohřešky, se šikanou či s drogami, aby nezískala v očích veřejnosti špatný obraz a nepřišla tak v příštích letech o potenciální zájemce o studium. Že je to dosti krátkozraká politika, která se může vymstít a v budoucnu přivodit průšvih, který už pak ututlat nejde, to si mnozí bohužel neuvědomují.

Ohledně některých problémů, se kterými se musí v Německu v souvislosti s příchodem velkého množství imigrantů po roce 2015 potýkat (ať už jde o rostoucí kriminalitu či o to, jak velké procento migrantů místo avizovaného oživení pracovního trhu pobírá sociální dávky) je pak nutno připomenout i to, že mnozí politici či novináři tyto problémy dlouho bagatelizovali a lidé, kteří na ně upozorňovali již dříve, byli některými označováni za xenofoby či rasisty. Nechť je proto i tenhle nešvar poučením do budoucna.