Fantastické finále (aneb je dobře, že Messi ani Bosák ten Katar nebojkotovali)

Včerejší finále mezi Argentinou a Francií bylo z mého pohledu nejhezčím finále MS z těch, které jsem měl možnost vidět.

Snad nejostřeji sledovaný šampionát v historii fotbalových mistrovství světa včera v katarském Dauhá skončil. A jeho vyvrcholení snad ani nemohlo být po sportovní stránce hezčí. Kdo ho sledoval, ať už na ČR Sport nebo na TV Nova, případně přímo v Kataru, ten mi dá určitě za pravdu.

Před finálovým zápasem jsem byl dlouho na rozpacích, zda fandit Francii nebo Argentině. Jak už jsem nedávno napsal ve svém dřívějším blogu, Francouzům jsem na mistrovství světa držel palce, neboť se mi líbí jejich technický fotbal. Navíc jsem na nich obdivoval, že se dokázali semknout proti určité nepřízni osudu, když se jim před šampionátem zranily tři významné opory: Benzema, Kanté i Pogba. Argentině, která se pro změnu dokázala obdivuhodně zvednout po nečekané úvodní porážce se Saúdskou Arábií, jsem zase fandil kvůli jejímu kapitánovi a hlavní opoře Messimu. Lionel Messi totiž již dopředu prohlásil, že je to v jeho 35 letech poslední šampionát. Proto se nakonec mé fandovské srdce přiklonilo na stranu jihoamerického týmu.

Zápas si ale nepochybně užil každý divák, ať už fandil jednomu či druhému mužstvu. V prvním poločase řada hezkých kombinačních akcí na straně Argentiny (zejména při gólu na 2:0). V druhém poločase přece jen postupně se zlepšující výkon hráčů ze země galského kohouta, a byť se ještě 10 minut před koncem normální hrací doby zdálo, že už s dvoubrankovým vedením soupeře nic nezmohou, pak během dvou minut srovnání na 2:2! V nastavení druhého poločasu pak ještě velká šance Francouzů a pak i Argentiny, když Messiho bombu skvěle vyráží francouzský brankář na roh.
V prodloužení má mírně navrch Argentina, a v 109. minutě nakonec gól dává – kdo jiný než Messi… Jenže za 8 minut po střele koho jiného než Mbappého zahraje ve vápně jeden z argentinských obránců rukou, sám Mbappé penaltu proměňuje a dává tak v zápase již třetí gól (první televizní záběr po každém vstřeleném francouzském gólu mimochodem směřuje do hlediště na nadšeně tleskajícího prezidenta Macrona). Pro Argentinu trochu kruté, ovšem mohlo být pro ni ještě hůř – v úplném závěru argentinský brankář zázračně nohou vykopává střelu Francouze Muaniho. Penalty nejprve úspěšně proměňují Mbappé i Messi (první se štěstím, druhý s přehledem), pak však dva francouzští exekutoři selhávají, zatímco z argentinských střelců se nikdo nemýlí. 4:2 na penalty pro Messiho a spol!

Ačkoliv jsem od roku 1978, kdy jsem jako desetiletý sledoval finále mezi Argentinou a Holandskem se svým taťkou a dědou, viděl s výjimkou jednoho všechna finále, tomu letošnímu se z hlediska sportovního zážitku přiblížilo jen finále z roku 1986, kdy také Argentina vedla 2:0 a soupeř, kterým tehdy byla Německá spolková republika, pak během chvilky vyrovnal. Tenkrát ovšem Argentinci, vedení slavným Diego Maradonou, dokázali odpovědět vítězným gólem ještě v normální hrací době.

Hezkých zápasů navíc bylo v Kataru mnohem více, namátkou třeba čtvrtfinálové mače mezi Francií a Anglií či Argentiny s Holandskem, první dva zápasy Brazílie v základní skupině apod. Nejpříjemnějším překvapením turnaje pak asi nejenom pro mě byl tým Maroka, který postupně vyřadil Belgii, Španělsko i Portugalsko, a jako první africký tým v historii postoupil do semifinále mistrovství světa.

Navzdory prognózám mnoha sportovních žurnalistů ohledně toho, že je nesmyslné pořádat fotbalový šampionát v muslimské zemi s pouhými dvěma miliony obyvatel, z nichž fotbal téměř nikoho nezajímá, šlo navíc z pohledu řady očitých svědků o jeden z nejlépe organizovaných šampionátů v historii. A i původně kritizovaný netradiční listopadový a prosincový termín se nakonec ukázal jako docela výhodný, neboť hráči většiny týmů byli méně unavení, než když se šampionát hraje v létě po skončení sezóny.  

Za mě je proto dobře, že pokusy zaplést politiku do sportu v podobě organizování protestů na podporu LGBT menšin či porušování některých jiných lidských práv v pořadatelské zemi i výzvy k různým bojkotům šampionátu zůstaly stranou zájmu těch, co fotbalový šampionát navštívili především proto, aby podpořili svůj reprezentační tým a viděli kvalitní fotbal. Lionel Messi, který byl po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu, a především významnou měrou pomohl vybojovat pro svou chudou zemi třetí titul mistrů světa v historii, udělal určitě dobře, když navzdory přání sportovního reportéra České televize Jaromíra Bosáka katarský šampionát nebojkotoval. Ostatně, neučinil tak ani samotný Jaromír Bosák, a včerejší finále okomentoval na ČT Sport velmi dobře.