Cos porobil Pavelenko, Pavle

Tuto píseň si dost možná prozpěvovali někteří lidé na Slovácku, když na obličeji pana prezidenta viděli malou tržnou ránu.

Jak asi ti, co sledují politiku aspoň okrajově, zaregistrovali, prezident Petr Pavel navštívil v tomto týdnu Zlínský kraj. A jelikož k mému velkému zklamání žádný z mých kolegů blogerů nevěnoval této významné události svůj článek, rozhodl jsem se, že to musím napravit já. Už jenom proto, že jde o kraj, kde od mala žiji, a na návštěvu po mnoha letech skutečně demoktratického prezidenta naší země jsem patřičně hrdý.

Vidět pana prezidenta na vlastní oči se mi bohužel nepoštěstilo, neboť ve středu, kdy celý den pobýval v uherskohradištském okrese, jsem musel být až do podvečerních hodin ve škole kvůli rodičovským schůzkám. Přece jen, co kdyby se čistě náhodou nějaký rodič přišel zajímat o příčiny špatného prospěchu svého syna v informatice či programování a já tam k dispozici nebyl... To by pak nešlo omluvit ani tím, že jsem byl na setkání občanů s prezidentem ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, abych mu položil třeba dotaz ohledně jeho motocyklů nebo se ho zeptal na jeho kvalifikovaný názor na přijetí eura.

O to pečlivěji jsem sledoval v médiích reportáže z úterní a středeční návštěvy Petra Pavla ve Zlínském kraji, a uznale jsem pokýval hlavou například nad tím, jak si vlastníma rukama vyzkoušel výrobu židlí v nábytkářské firmě v Bystřici pod Hostýnem. No uznejte sami, byli by snad něčeho takové schopni jeho předchůdci Zeman či Klaus? Naopak mi zatrnulo, když jsem narazil na informaci o tom, že hlava státu dorazila do Ostrožské Lhoty s drobnou tržnou ránou na obličeji. Obdobné pocity dost možná měli i občané Vesnice roku (tuto soutěž Ostrožská Lhota vloni vyhrála), kteří přišli pana prezidenta v hojném počtu přivítat, a v duchu si tak prozpěvovali známou slováckou píseň „Cos porobil Pavelenko, Pavle“...

V článku sice bylo zmíněno, že si zranění pan prezident způsobil sám (a také si ho sám opšetřil), ale přece jen... Na pořezání při holení, o kterém mluvil prezidentův mluvčí Vít Kolář, to poraněné místo vypadalo příliš vysoko. Proto jsem měl oprávněné starosti, zda prezidentovo zranění nemá nějakou souvislost například s jeho úterní návštěvou vrbětického areálu (kde se nějací ruští agenti mohli neúspěšně pokusit o atentát na něj). Případně s tím, zda pan prezident náhodou tajně nenavštívil v našem regionu nějaký košt vína či slivovice. Někteří šohaji ze Slovácka se totiž na takových akcích s nikým moc nepáří a kdysi nadějný politik Dominik Feri by o tom mohl vyprávět...

Proto jsem se uklidnil až dva dny po skončení prezidentovy návštěvy, kdy jsem se z některých médií (viz například zde) dozvěděl, že se armádní generál a někdejší předseda vojenského výboru NATO zranil při manipulaci se zbraní, kterou si zkoušel při návštěvě České zbrojovky v Uherském Brodě. A že z toho snad někteří lidé, které v životě v ruce pořádnou zbraň nedrželi, měli škodolibou radost? Určitě šlo o nějaké chcimíry, případně pak koblihy, kteří nepochopili, že někdejší důstojník ČSLA měl původně být vojenským rozvědčíkem, a nikoliv elitním střelcem. Ostatně, i mistr tesař se někdy utne, i mistr kuchař se někdy pořeže a i Miloš Zeman si ne vždy pamatoval, kde četl něčí výrok...