Exekuci už v naší zemi čelila jak spousta fyzických osob, tak i řada různých organizací. Ovšem v případě veřejnoprávní televize jde nepochybně o raritu.
Česká televize je v exekuci kvůli tomu, že v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím odmítla poskytnout informace, týkající se vyváženosti diskusního pořadu Otázky Václava Moravce. Žalobu na ni podal spolek Unie obhájců, který se od vedení naší veřejnoprávní televize dožadoval odpovědi na to, kolikrát byli v období 2012-2017 zváni do tohoto známého pořadu advokáti, soudci a soudní žalobci. Unii obhájců se totiž zdálo, že advokáti zde dostávají v porovnání se zbylými jmenovanými příliš málo prostoru (viz odkaz na stránky Česká justice).
Ty, kteří se obávají toho, že exekutoři přijdou hned zítra zabavit České televizi část jejího majetku na Kavčí hory, a jejich oblíbená a bezkonkurenčně nejobjektivnější televize kvůli tomu bude muset přestat vysílat, mohu přece jen uklidnit. Její diváci zatím nepřijdou o nedělní Otázky Václava Moravce či 168 hodin Nory Fridrichové, ani o adrenalinové zážitky z online vysílaných tiskových konferencí české vlády. Exekuce, kterou nařídil Obvodní soud pro Prahu 4, zatím pouze znamená, že soudní exekutor může České televizi ukládat takzvané donucující pokuty, jejichž účelem je přinutit ji ke splnění vymáhané povinnosti (výše první pokuty je přitom omezena limitem 100 tisíc korun).
ČT přitom podala kasační stížnost na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který jí nařídil požadované informace Unii obhájců poskytnout, ta však nemá odkladný účinek pro povinnost plnit rozhodnutí soudu. Hájí se přitom tím, že podat informace o počtu pozvaných advokátů či soudců do Moravcova pořadu za pětileté období by bylo velmi složité, neboť ČT například nemůže vědět, zda lidé, kteří vystupující v televizi v souvislosti s jiným tématem, nejsou například advokáti (viz odkaz zde).
Jistě se najdou jak lidé, kteří budou v tomhle sporu stát na straně žalobce, tak i ti, co budou hájit postup České televize (a v žalobě na ni možná budou opět vidět něčí záměr poškodit naše dle jejich názoru nejobjektivnější médium). Přiznám se, že já v tomto případě jednoznačný názor nemám. Nevyváženost některých diskusních či publicistických pořadů ČT, jak co se týče výběru diskutovaných témat, tak i výběru pozvaných hostů, je jednou z věcí, na které jsem v minulosti v některých svých blozích poukazoval i já.
Ovšem v tomto případě jsem trochu na vážkách, zda by se měla vyváženost hlídat až do té míry, že by počet pozvání pro lidi jedné profesní skupiny musel nutně být stejný nebo velmi podobný s počtem osob jiné takové skupiny. Když vezmu například televizní debaty o školství, které coby středoškolského učitele nejvíc zajímají mě, také bych viděl jako velmi obtížné zajistit, aby tam stejně často byl zván jak ministr školství, tak i předseda školských odborů, předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií, předseda Asociace průmyslových škol, rektor té či oné vysoké školy…
To ovšem nic nemění na skutečnosti, že jelikož soud dal ve sporu za pravdu Unii obhájců a jeho rozsudek je pravomocný, měla Česká televize požadované informace poskytnout (bez ohledu na její právo podat kasační stížnost). Už jenom z toho důvodu, že její redaktoři si v minulosti často také rádi „smlsli“ na těch, kteří rovněž odmítali plnit s okamžitou platností rozhodnutí soudu. Jako příklad bych uvedl kauzu Peroutka, kdy se letos v srpnu ministerstvo financí odmítlo omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky Terezii Kaslové za některé výroky prezidenta Zemana, a místo toho se rozhodlo podat dovolání k Nejvyššímu soudu (kvůli čemuž se paní Kaslová následně rozhodla vymáhat omluvu po ministerstvu exekučně). Když totiž někdo kritizuje za něco jiné, tak by sám neměl činit totéž…
