Česká republika dnes získala na zimních olympijských hrách první zlato. Vybojovala ho Ester Ledecká, což by samo o sobě nebylo překvapivé. Pokud by ho ovšem nezískala ve sjezdovém lyžování…
Nejsem zde rozhodně dnes první, kdo věnuje svůj blog fantastickému úspěchu české lyžařky a snowboardistky Ester Ledecké. Ale já myslím, že to vůbec nevadí. Nemusíme přece pořád na blozích řešit jen prezidentské volby, kardinála Duku nebo tábor v Letech. Naopak je dobře, když úspěch českého sportovce dokáže udělat tak velké spoustě lidí radost – bez ohledu na to, zda jde o lidi z Prahy, Ostravy nebo Hroznové Lhoty, zda jsou mladší či starší, zda v prezidentských volbách volili Zemana nebo Drahoše.
Dnes ráno jsem si, tak jako již poněkolikáté během zimní olympiády, nastavil budík na čtvrtou hodinu ranní, abych od začátku sledoval zápas našich hokejistů s Kanadou. Po zapnutí televizoru jsem si nejprve pustil teletext, abych se podíval, co se během doby, kdy jsem spal, již v Pchjongčchangu odehrálo. A když jsem uviděl, že čas startu ženského superobřího slalomu byl posunut a začíná právě nyní, řekl jsem si, že se na něj na Eurosportu podívám a hokej budu na ČT Sport sledovat až od druhé třetiny. A jak dobře jsem udělal…
Před závodem jsem si říkal, že když Ledecká, která je v první řadě favoritkou paralelního obřího slalomu ve snowboardingu (pojede se příští sobotu), skončí v lyžařském Super G do 15. místa, tak to bude výborný výsledek. Byť to totiž Ester kromě snowboardu skvěle umí i na lyžích, ve Světovém poháru bylo dosud v této disciplíně jejím nejlepším výsledkem 19. místo. Proto jsem byl stejně jako sportovní komentátor v šoku, když naše reprezentantka se startovním číslem 26 byla nejlepší na prvním i druhém mezičase a přes několik chybiček, které na trati udělala, i v cíli! O jednu jedinou setinu před Rakušankou Annou Veightovou, která obhajovala zlato ze Soči a které již předtím v cíli předčasně gratulovala ke zlatu řada lidí, včetně předsedy Mezinárodního olympijského výboru Bacha.
Vyhrát o jedinou setinu sekundy je samozřejmě obrovské štěstí, ale to prostě ke sportu patří. Vždyť i mezi třetí a čtvrtou závodnicí v cíli byl rozdíl jediné setiny a například při ženském sjezdu na olympiádě v Soči se dokonce udělovaly dvě zlaté medaile, neboť Slovinka Mazeová i Švýcarka Gisinová tenkrát dosáhly naprosto stejného času. Nic to proto nemění na obrovském úspěchu české reprezentantky, která dokázala porazit všechny soupeřky z Rakouska, Švýcarska, USA, Francie a dalších zemí, kde jsou přírodní podmínky pro tento sport mnohonásobně lepší než v České republice.
Já jako sportovní fanoušek mám vždy radost z jakékoliv olympijské medaile českého reprezentanta nebo i například z umístění mezi 6 nejlepšími. Ale samozřejmě, zlato je zlato a obzvlášť jsem za něj rád s ohledem na to, když například někteří „znalci“ v reakci na skvělé výsledky snowboardistky Evy Samkové a rychlobruslařky Martiny Sáblíkové včera v internetových diskusích napsali, že jejich medaile jsou sice fajn, ale Češi na rozdíl od některých jiných národů zkrátka nemají vítěznou mentalitu…
Tak snad jim Ester Ledecká názorně ukázala, že tomu tak není (stejně jako jim to již mnohokrát názorně ukázali například Barbora Špotáková, Ondřej Synek, Lukáš Krpálek a pokud byly zdravotně v pořádku, tak i Martina Sáblíková, Eva Samková nebo Gabriela Koukalová).
