Ať už vyhraje Zeman nebo Drahoš, národ se nesjednotí, ale emigrovat nejspíš nikdo nebude

Za dva dny již budeme vědět, zda Miloš Zeman obhájil svůj prezidentský post nebo se naopak novým prezidentem České republiky stane Jiří Drahoš. Co zásadního přinese vítězství jednoho či druhého?

Souboj mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem se s vrcholící předvolební kampaní stále více vyostřuje. Napadají se nejenom oba dva kandidáti, členové jejich volebních týmů, ale i obyčejní příznivci obou táborů. Názorně je to vidět především na sociálních sítích a internetových diskusích.  I zde na iDNES jsou vzájemné ataky často tak ostré, že někteří  blogeři kvůli tomu raději přestali diskuse povolovat. I já jsem k tomu po dlouhé době u svého minulého článku sáhl. A i když na jeho čtenosti a výši karmy se to příliš neprojevilo, souhlasím s tím, že bez diskuse to není úplně ono a ti, kteří chtějí diskutovat slušně a věcně, by neměli doplácet na menší část těch, kteří zde pravidelně činí opak. Proto ji dnes znovu povoluji a chci věřit tomu, že se v ní bude tak jako například pod mými blogy o školství či o sportu diskutovat věcně a korektně.

 Ale vraťme se k panu Drahošovi a panu Zemanovi. Vyhrocenost jejich souboje je dána například tím, že jde o dvě zcela rozdílné osobnosti s odlišnými názory především na zahraniční politiku. Jeden z nich je v politice od roku 1990, druhý z nich dosud v politice nikdy aktivně nepůsobil. U jednoho z nich tudíž víme, co by nás v případě jeho znovuzvolení dalších 5 let čekalo, u toho druhého to absolutně tušit nemůžeme. U toho prvního například dnes víme, že byť před svým prvním zvolením říkal, že chce být prezidentem – sjednotitelem, tento cíl se mu rozhodně nepovedl. Ten druhý nyní říká totéž, je ovšem otázkou, zda je splnění takového cíle vůbec reálné.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl v prvním odstavci, se bohužel domnívám, že nikoliv. Rozdíl bude možná pouze v tom, že v případě vítězství Jiřího Drahoše se při jeho veřejných vystoupeních nebudou pravidelně houfovat jeho odpůrci s píšťalkami či červenými kartami v rukách, nikdo se nebude pokoušet vylézt na střechu Pražského hradu, aby tam v narážce na jeho zahraniční politiku vyvěsil například podobiznu Angely Merkelové, na Jiřího Drahoše nejspíš nikdy „nezaútočí“ žádná svlečená žena ani muž. Tímto rozhodně neříkám, že všichni Zemanovi příznivci jsou slušní a například chování části jeho příznivců při úterní televizní debatě na TV Prima odsuzuji zrovna tak.

Také se nedomnívám, že by kvůli výsledku prezidentské volby někdo z České republiky emigroval, byť to ti nejzarytější odpůrci z obou táborů tvrdí. Tak, jako nikdo neemigroval před 5 lety, když Miloš Zeman porazil ve vyhrocené prezidentské volbě Karla Schwarzenberga, nebo když v loňských parlamentních volbách zvítězilo s výrazným náskokem Babišovo ANO. Každému racionálně uvažujícímu člověku je totiž nejspíš jasné, že prezident nemá na dění v zemi až tak zásadní vliv a ať už vyhraje jeden nebo druhý, nebude hrozit to, že bychom například vystoupili z NATO a přičlenili se k Rusku, ani to, že bychom se v brzké době stali multikulturní zemí typu Francie či Belgie.

Když zítra ve volební místnosti obdržím lístky se jmény obou kandidátů, naložím s nimi následovně: Zemana do urny, Drahoše do koše. Ale v případě, že nakonec zvítězí pan Drahoš, rozhodně emigrovat z naší země nehodlám a nebudu ani kritizovat či odsuzovat ty, kteří budou volit jinak než já.