Alternativní výuka vpřed. A co takhle alternativní maturita či alternativní zaměstnání?

V České republice se stále častěji objevují školy, lákající své zájemce na takzvanou alternativní či netradiční výuku.

Na iDNES jsem si dnes přečetl zajímavý článek s názvem Na boso i v klobouku. Na pražském gymnáziu se děti učí alternativně. Jak už titulek napovídá, jde o reportáž o jedné střední škole, kde od září loňského roku otevřeli třídu s alternativní výukou. A v čem konkrétně tento typ výuky spočívá? V článku je například napsáno: „Žáci jsou tu rovnocenní učitelům, sami si určují, kdy budou mít přestávku a větší volnost mají také v hodinách. Kromě toho, že se tady nehraje na zvonění, mají studenti větší svobodu také v hodinách - mohou svačit, kdy chtějí, nikdo jim neříká, v čem mají chodit do školy. Jedna z dívek proto sedí ve třídě v klobouku, zatímco její spolužák se po třídě prochází bosý.“ Jaký názor na tento typ výuky mám já, coby učitel s téměř 25letou praxí, během níž jsem učil jak na soukromé, tak i veřejné škole?

Začnu nejprve oblečením. Nemyslím si, že jde o nějak zvlášť podstatnou věc -  klobouk na hlavě při hodině výuky možná působí divně, ovšem na druhou stranu, kdo viděl v televizi záběry z víkendového sjezdu Pirátské strany v Brně, tedy dle výsledků posledních voleb třetí nejsilnější strany u nás, tak zde u některých delegátů mohl spatřit oblečení ještě mnohem pestřejší (byť naboso tam zatím asi nechodil nikdo…) Jinou věcí samozřejmě je, zda pak absolventi takové školy nebudou mít trochu problém, až nastoupí do zaměstnání, ve kterém se například bude vyžadovat společenský oděv. Ale tam se to obvykle vyřeší rychle a jednoduše – buď se s tím smíří, nebo odejdou.

Co se týká určování přestávek žáky, zde je otázkou, jak potom dotyčný učitel bude řešit, když část třídy přestávku bude chtít a část nikoliv, případně když ji někdo bude chtít hned a jiný až za deset minut, atd. V této souvislosti opravdu nevidím nic „totalitního“ v tom, když je vyučovací hodina přesně vymezena a je to všemi žáky respektováno (s tím, že v určitých případech je samozřejmě domluva možná). A také zde mě napadá příměr s budoucím zaměstnáním: kolik z těchto studentů si bude moci v budoucím zaměstnání sám určovat, jak dlouho bude pracovat, kdy si udělá přestávku, kdy bude obědvat, atd.? Všichni nejspíš podnikatelé či OSVČ nebudou a navíc i podnikatel se občas musí podřídit svým partnerům či klientům.

Také jsem se trochu pozastavil nad slovy jedné studentky v reportáži: „Tady nás učitelé respektují, tykáme si s nimi, toho si cením. Sice to může někoho zarazit, ale respekt k učitelům tady není vynucený. Naopak je respektujeme víc, když s námi komunikují na stejné úrovni a můžeme za nimi s čímkoliv přijít.“ Samozřejmě souhlasím s tím, že učitel a žáci se navzájem mají respektovat nebo že učitel by měl vždy být žákovi ochoten pomoci, je-li to v jeho možnostech. Ale je k tomuhle opravdu potřebné tykání? A měl by opravdu být vztah učitele a žáka zcela rovnocenný? Možná jsem trochu staromódní, ale já si prostě myslím, že úplně a ve všem ne…

Určitě nevolám po tom, aby na českých školách byla vyžadována tak přísná kázeň jako tomu bylo v dobách socialismu, případně aby zde panovala tak pevná disciplína jako v některých východoasijských zemích. Ale když někteří psychologové či odborníci na oblast vzdělávání volají po co největší volnosti, tak bychom si měli dát pozor, abychom to v tomhle směru trochu nepřehnali. Jde totiž o to, aby pro absolventy takovýchto alternativních škol nemusela být v budoucnu vymýšlena také nějaká alternativní maturita a po skončení školy z důvodu jejich uplatnitelnosti v profesním životě i nějaká alternativní zaměstnání…