Sobotka spáchal návštěvou Modravy politické harakiri

Tak dlouho se chodí se džbánem plným populismu pro politické body, až pohár tprělivosti přeteče. Naši socialisté zřejmě podlehli pokušení, že už si mohou beztrestně dovolit úplně vše. Že mohou ze všech problémů pomocí bezuzdné demagogie vytřískat zvýšení přízně voličů. A to bez ohledu na vlastní  programovou impotenci a bez ohledu na katastrofální vládnutí, po němž zbyla hlavně pořádná díra ve státní pokladně.  

Orgie sociálnědemokratického populismu se ale v poslední době začínají zadrhávat. Přestože vláda nabízí svou bezradností ČSSD netušené možnosti nárůstu popularity, nějak se preference socialistů nehýbou. Zdá se, že se masa voličů, slyšící na primitivní levicovou demagogii, už vyčerpala, a je mnohem menší, než si socialisté sami představovali. Uvnitř Lidového domu tak stoupá nervozita, která vzedmula vlnu vášní namířenou proti nevýraznému předsedovi.

Sobotkův pokus vylepšit si svůj profil mediálně vděčnou přítomností na Šumavě, v době boje o kůrovcem napadené stromy, ale skončil fiaskem. Střih laciné laciné komedie, kerá dosud vždycky zabrala, tentokrát nevyšel. To, co se nepodařilo ostříleným politickým harcovníkům, zlehka dokázal starosta obce s pár desítkami stálých obyvatel. Ještě před příjezdem Sobotky na Šumavu  tento komunální politik udělal ze šéfa nejsilnější české politické strany kolosálního pitomce. A to jenom tím, že jasně a bez skrytých dvojmyslů pojmenoval důvody, které Sobotku k této návštěvě vedly.

Vlastní zviditelnění, nezájem o osud Šumavy a jeho obyvatel, politizace problémů. To jsou rány do Sobotkova vazu, jimiž obyvatelé šumavských obcí srazili socialistického předsedu na kolena. Zbytek si Sobotka naštval přirovnáním policejních zásahů proti zeleným mučedníkům přivázaným ke stromům nebo se vrhajícím proti pilám dřevorubců k událostem v roce 1989. Urazil tím všechny ty tehdy zejména mladé lidi, kteří se vzepřeli totalitnímu režimu. Narozdíl od zelených milovníků kůrovce, kterým se stane maximálně to, že se projedou v policejním voze, tehdejší účastníci demonstrací riskovali velmi mnoho. Vězením počínaje, fyzickým týráním pokračuje, a vyhazovem ze studií a ze zaměstnání konče.  

Měli bychom si události kolem Sobotkovy návštěvy na Šumavě dobře pamatovat. Primitivní socialistický populismus poprvé tvrdě narazil, a to dokonce částečně i ve vlastních řadách uvnitř ČSSD. Mohl by to být počátek obratu alespoň části voličů k jiným hodnotám, než jaké jim socialnědemokratická věrchuška léta nabízí. Mohl by to být počátek mnohem kritičtějšího zkoumání skutečné politiky jednotlivých stran a také podstatného nárůstu nedůvěry k laciným slibům, které se tak lehce vyslovují a ještě snadněji po volbách zapomínají. 

Mohl by to být také počátek ztráty důvěry v politiky, kteří jsou pro vlastní zviditelnění učinit cokoli, ale věci a události, bezprostředně ovlivňující konkrétní životy obyvatel České republiky, je zajímají pramálo. A konečně mohl by to být počátek přesunu voličské přízně k těm, kteří chápou politiku opravdu jako službu veřejnosti, a ne jako příležitost pro posílení vlastní důležitosti a rodinného rozpočtu.