Nerudovská otázka "Kam s ním?" se začíná vznášet na politickým osudem Jiřího Paroubka. Nedávno ještě nejmocnějšího muže ve státě nikdo nechce. Jeho koketerie s Českou stranou národně sociální (ČSNS 2005) se vůbec nevyvíjí podle jeho představ. Minimálně část vedení strany, včetně jejího předsedy, nemůže akceptovat, že základní ideje, na nichž tato strana v různých podobách a názvech po více než 100 let existuje, Paroubkovi lidé prostě škrtli.
Není divu. Zarytý eurooptimista Paroubek, posilovaný ve svém nadšení socialistickou internacionálou, sdružující hlavní evropské federalisty, nemůže být tváří strany, která sází na národní hodnoty a k evropské integraci je obezřetná. Ani Paroubkův politický styl, jehož následky dodnes vidíme na oknech mnohých v Česku jezdících aut, k ČSNS 2005 nesedí. To je ještě velký eufemismus. Taky by se dalo říci, že Paroubek se vedle uhlazených starších pánů z ČSNS vyjímá jako lední medvěd na poušti.
Jiří Paroubek je však stále přesvědčen o svých nesporných politických kvalitách, proto usilovně hledá nová pole, které by lehce osil a vydatně sklízel. Má to ale těžké. Je si dobře vědom, že lidé, kteří ho obklopují, jsou sice zruční intrikáni a političtí byznysmeni, ale denní klopotná a nehonorovaná práce, spojená s budováním nové strany, není jejich nejsilnější stránkou. Další eufemismus. Jinak řečeno, práce s lidmi je jim odporná a vůbec je nezajímá. Proto je třeba se manipulací vnutit do nějaké již existující strany, uchvátit členskou základnu a vedení. Ostatně pokus s ČSNS 2005 není Paroubkův první. A vzhledem k nejistému výsledku, zřejmě ani poslední.
Jinak Paroubkova sázka na národní sociály nebyla úplně špatná. Propagují myšlenky, které jsou dnes více než kdy jindy živé. Zejména ve dnech, kdy se zamýšlíme nad českou státností, nemůžeme vynechat jména jako Edvard Beneš, Prokop Drtina, Petr Zenkl, Hubert Ripka a samozřejmě Milada Horáková. Oživení tradic, které tyto osobnosti české politiky představovaly a v minulosti prosazovaly, je však možné pouze ve spojení s těmi současnými politickými silami, pro něž je ochrana českých národních zájmů a suverenity českého státu opravdovou hodnotou. Takovou silou Jiří Paroubek a lidé, kteří se kolem něho pohybují, určitě nejsou.
