Kladno, to je to město

Snad mi bratři Tesaříci - Richard tady dole a Vláďa tam nahoře - odpustí, že jsem si vypůjčil název jejich užasného songu. Ale on už natolik zlidověl, že si to asi mohu dovolit. A aby mé opovážlivosti nebylo málo, ještě si celou píseň trochu předělám do prozaické podoby.  

Kladno, to je to město,

Kladno, to je ten hit,

Kladno, to je to město,

Kladno, můj tajnej tip.

první sloka:

Začíná neradostně, smutně. 8. ledna zemřel Jiří Dienstbier. Přestože jsme se názorově dost rozcházeli, vážil jsem si ho jako člověka nesmírně vtipného, zábavného, člověka s pozitivním vztahem k životu. V době svého působení v Československém a Českém rozhlase jsem s ním, coby ministrem zahraničí, natočil celou řadu rozhovorů a pokaždé to byl skvělý zážitek.

Když se připravovala publikace k 70-tému výročí vzniku rozhlasu, tak se její editor rozhodl do ní zařadit mé povídání s Jiřím Dienstbierem, vysílané naživo 21. srpna 1992. Jiří Dienstbier, jako bývalý rozhlasák, v něm vyprávěl o událostech tehdy 24 let starých tak, že prý i v samotném rozhlase skoro nikdo nepracoval a všichni byli uchem přisáti k reproduktorům. Nakonec to v té publikaci nebylo, protože ji nový ředitel rozhlasu Ježek zcenzuroval a zrovna tenhle materiál nechal vyhodit. Myslím, že to byl jediný případ, kdy byl Jiří Dienstbier zcenzurován nikoli kvůli sobě.

Bylo mi docela líto, že v roce 2000 těsně prohrál senátní volby v mém rodišti. Vyhrál někdo z ODS, 6 let tam poseděl, pobral na platu a náhradách několik milionů, příští volby prohrál a to bylo vše. Samozřejmě, že Jiří Dienstbier by v Senátu prosazoval své levicové názory, ale určitě by byl viditelný a aktivní senátor. A taky by se tam o legraci nemusel starat jenom teplický starosta. Je mi líto, že když se mu konečně podařilo v jeho rodném Kladně v senátních volbách uspět, zbývalo mu tak málo času.

refrén:

Kladno, to je to město,

Kladno, to je ten hit,

Kladno, to je to město,

Kladno, můj tajnej tip.

druhá sloka:

ČSSD si zahrála na monarchii a za svého kandidáta do senátních voleb po Jiřím Dienstbierovi nominovala jeho syna. Jde jí o hodně, o nadpoloviční většinu v horní komoře Parlamentu. Jinými slovy o to, že rozhodování Senátu se znovu vrátí do stranického sekretariátu ČSSD v Lidovém domě. Sázka na Jiřího Dienstbiera ml. je ošidná. Rodinné nástupnictví je nástrojem režimů otevřeně autokratických či jen naoko demokratických. V evropských poměrech se považuje za nešťastné, až nepatřičné. Naposledy se o tom přesvědčil bratr tragicky zesnulého polského prezidenta Kaczynského, který neuspěl v prezidentském klání ani mezi mnohem emotivnějšími Poláky. Jiří Dienstbier ml. navíc zahájil svou kampaň útokem na Václava Klause. Prezident prý neprokázal dostatek úcty k příbuzným, protože vyhlasil senátní volby na Kladensku ještě před pohřbem. Připomínám jenom, že Václav Klaus uctil památku Jiřího Dienstbiera staršího velmi osobně pojatým článkem v MF Dnes a zúčastnil se i jeho pohřbu. Juniorovi také vadí, že termín voleb určený prezidentem, se shoduje s datem konání sjezdu ČSSD. To už je opravdu velice zvláštní argument. Dobu, kdy stranické sjezdy byly důležitější než všobecné volby, jsme v této zemi již zažili. A většina z nás se do ní - alespoň doufám - vracet nehodlá.

refrén:

Kladno, to je to město,

Kladno, to je ten hit,

Kladno, to je to město,

Kladno, můj tajnej tip.

třetí sloka:

V Kladně se bude odehrávat důležitý test voličského rozpoložení. Ano, Kladno bude teď to město. Kladno bude hitem všech politických stran, které zase opráší všechny své mnohokrát nesplněné sliby, a budou přesvědčovat místní voliče, že tentokrát už to ale opravdu myslí poctivě. Můj tajnej tip je, že voliči na bezobsažné kampaně nenaletí. Že znovu dají najevo, že touží po změně, která ale po červnových nadějích zase nepřišla. Pouze ke korupčním skandálům a nekompetentnosti se ještě přidalo špiclování, prosazování vlastních firem a tragikomická prohlášení rychlokvašených politiků, z nichž je zřejmé, že často vůbec neví, o čem mluví. Můj tajnej tip je, že tentokrát by mohl dostat šanci někdo jiný. Někdo autentický, kdo ví, co říká, kdo nemění názory a kdo není v poltice nepopsaným listem. A také někdo, kdo má ke Kladensku silný vztah. Třeba Jana Bobošíková.