Hermane, běž do Brusele

Víte, kdo je náš prezident? Na stupidní otázku neexistuje stupidní odpověď. Pokud byste odpověděli Václav Klaus a ťukali si na čelo, tak nemáte tak docela pravdu. Naším prezidentem je i Herman Van Rompuy (čteno Rompuj, Rampuj nebo taky lehce počeštěle Rampouch). Já vím, neznáte ho, nikdy ho nevolil ani náš fraškovitý parlament, možná jste o něm donedávna nebo do přečtení tohoto blogu nikdy neslyšeli. Ale přece to tak je.

Rompuy je prvním stálým předsedou Evropské rady, nejvyššího orgánu Unie, a z tohoto titulu je zatím potichu a nesměle titulován jako prezident EU. Tedy i náš. Není náhodou, že si Unie vybrala do této funkce necharismatického úředníka, který jakoby symbolizoval onu šedivost a technokratickou průměrnost celého evropského spolku. Je odpůrcem ideje národních států a za největšího nepřítele míru (ano, taky mi to něco připomíná) označil euroskepticismus.

Přijel teď i k nám, aby prosadil tzv. Pakt konkurenceschopnosti. To je další výmysl EU, jak nacpat pod křídla eurokratů sjednocení hospodářských politik a daní ve všech státech sedmadvacítky. Stručně řečeno, přišel nám sdělit, že nám nezbývá nic jiného, než roztrhat a spláchnout do bruselské žumpy další kus státní suverenity. Bude to pro naše dobro. Stejně s ní neumíme zacházet. To oni, ti chytří v té jejich Bruseli, to všechno zařídí za nás. Hlavně máme přijmout euro a dál jim do toho nekecat.

Co na tom, že se jejich eurozóna, s katastroficky nastavenou jednotnou měnou, potácí na pokraji krachu. Že je to spolek dlužníků, kterým do jejich bárky s názvem "euro" teče ze všech stran a bankovek na ucpávky je stále méně. Co je ale horší, odborníci i veřejné mínění v těch méně zadlužených zemích už nemluví o solidaritě, ale o konci nekonečného zachraňování států a vlád, které si s astronomickými schodky svých rozpočtů příliš hlavu nedělaly. Tak to díky. Jakoby nám úplně nestačily Sobotkovy a Kalouskovy dluhy.

Rompuy má svoji funkci díky Lisabonské smlouvě. Nad její zbytečností občas zauvažuji i kovaní eurohujeři. Tak například Martin Komárek se diví, že vůbec někomu stojí za to mrznout před Hradem jako Rampouch a proti jeho příjezdu protestovat. Jinak by se prý o jeho návštěvě nikdo snad ani nezmínil. Právě proto protestujeme, aby se o ní vědělo, aby si evropská byrokracie potichu a bez zájmu veřejnosti zase neukousla další kus, už tak ožraného koláče naší stáni suverenity.   

Nepotřebujeme žádného dalšího prezidenta. Máme svého. Nepotřebujeme nestabilní euroměnu, máme svou. Nepotřebujeme, aby za nás mysleli jinde. To jsme už zažili. Proto říkáme (s omluvou za poněkud licenční tykání): Hermane, jdi do Brusele a hodně dlouho tam zůstaň.