Jak je nebezpečné pít minerálku

Pan Vytížený se ve zralém věku dobral ve firmě vysokého postavení ředitele pro něco velmi důležitého. Vstával časně, porady střídaly konzultace a obchodní jednání. K tomu mnoho služebních cest a nutnost přečíst denně stohy zpráv.

Večerní nebo noční návraty domů, stravování nepravidelné, volného času mnoho nezbývalo. Aby ještě více netloustl, přestal skoro pít pivo a jiné ochucené nápoje a lil do sebe litry minerálek, kterých bylo na stole na poradách a jednáních vždycky dost. Na jídlo zbyl čas většinou až navečer na nějaké recepci nebo obchodní večeři.

Tak šel čas a pan Vytížený svoje povinnosti i při nepříliš zdravém životním stylu celkem dobře zvládal.

Jednoho rána seděl ve své kanceláři, provedl inventuru denního programu a uspořádal si podklady na pravidelnou poradu vedení, která začínala o deváté. Najednou jej přepadl podivný pocit, že s ním něco není v pořádku. Začal se potit a cítil jakousi nevolnost. Bez ohledu na to sebral své podklady a vydal se na poradu. Když vstoupil do zasedací místnosti, zaznamenal, že se na něj již přítomní členové vedení firmy dívají poněkud vytřeštěně. Vtom vešel šéf a vykulil na něj oči.

„Člověče, jak to vypadáš?! Tys v noci flámoval?“

„Ne, jen nějak nejsem ve své kůži.“

„Jsi zelenej jak sedma! Seber se a maž k doktorovi. Pepa tě tam odveze. Pepo, vezmeš tady ředitele do špitálu!“

Panu Vytíženému již bylo v té chvíli tak špatně, že přijal nabídku s povděkem. A k nevolnosti se pomalu, ale jistě připojila stále se stupňující bolest někde v zádech.

V nemocnici se jej ujali a provedli odběr všech dostupných tělních tekutin, rentgen a další úkony. Asi po hodině a půl, kdy bolest dostupovala vrcholu, mu bylo vyšetřujícím lékařem sděleno, že se nejspíš jedná o ledvinovou koliku, ale to je potřeba potvrdit na urologii.

„Tak mi prosím dejte aspoň něco proti bolesti, to se nedá vydržet!“ kvílel pacient.

„To bohužel nemohu, až bude potvrzená diagnóza.“

„Oni si vás tam nenechali?“ divil se řidič Pepa, když viděl, v jak zuboženém stavu se ředitel nachází.

„Jak vidíte. A teď na urologii!“

Na urologii ho poslali opět na rentgen, což by asi nemělo být, ale pan Vytížený už ani neměl sílu odporovat. Nastalo čekání na pana primáře. Jakmile se dostavil, šlo už všechno ráz na ráz. Ultrazvuk, injekce a pan ředitel se najednou cítil jako znovuzrozený. Byl už zase schopen vnímat.

„Tak poslouchejte, člověče,“ pravil pan primář. „Máte výstavní ledvinovou koliku, ale podle ultrazvuku kámen již sestupuje a brzy to poleví. Pijete pivo?“

„No, málo, jen příležitostně.“

„Tak dnes máte jedinečnou příležitost, pane řediteli. Po cestě domů si koupíte pivo, nejlépe plzeňské, a budete pít, co snesete. A taky si kupte sítko na čaj.“

„To to mám zapíjet čajem?“ tázal se zmatený a vyčerpaný ředitel.

„Ale starou bačkoru. Když půjdete čůrat, tak musíte přes to sítko. Až vyjde ten kamínek, tak ho schováte a přinesete mě ho ukázat. Podle toho vám řeknu, od čeho to máte.“

„Samozřejmě, pane primáři, jen mám takový dotaz. Jaké léky na to mám brát?“

„Vždyť jsem vám to řekl – plzeňské, a nezapomeňte na to sítko!“

Panu Vytíženému se velice ulevilo, a tak ani netrval na nějaké další medikaci. Dorazil k autu a s ulehčením se svalil na sedadlo.

„A kam teď, pane řediteli, předepsal vám pan primář léky?“

„Předepsal, Pepo, jeďte a kupte mi někde deset plzní a sítko na čaj! Tady máte peníze.“

„Cože?“ Pepa nabyl přesvědčení, že záchvat se řediteli vrazil na mozek a že nakonec pojede do Bohnic.

„Ale nejdříve snad pro léky, pak se někde stavíme.“ namítl nesměle.

„Vždyť jsem vám řekl, deset plzní a sítko na čaj!“

Pepa vyrazil a ředitel se nad ním smiloval a vše mu vysvětlil. Ten se jen chechtal a neodpustil si komentář.

„No to je výborný, jak funguje to veřejné zdravotnictví. Tak vy jste absolvoval spoustu vyšetření ve dvou špitálech, rentgen dokonce dvakrát. To bude jistě dost bodů pro zdravotní pojišťovnu. A když přijde na léky a terapii, tak si je koupíte v konzumu za své a ještě k tomu soupravu na odběr vzorků. Naštěstí je pak to sítko dále použitelné na čaj, že?“

„Dejte pokoj, chlape jeden! Já jsem rád, že už to nebolí, myslel jsem, že polezu po zdi.“

Medikace zabrala a následkem terapie přiměřeně ožralý pan Vytížený nakonec usnul doma v křesle, slavnostně svíraje v dlani zkumavku se zlatavým kamínkem, který mu přinesl tolik utrpení.

Pan primář kamínek důkladně prozkoumal a sdělil řediteli, že nesmí pít minerálky a mléko, ale pravidelně prolévat ledviny plzeňským mokem. Pan Vytížený tak činí sice obezřetně, ale pravidelně, a od té doby nemá s ledvinami žádné potíže.