Jak je nebezpečné parkovat

Vlastnit automobil není nic neobvyklého. Zralý muž zpravidla nějaké vozidlo vlastní a bydlí-li v činžovním domě bez garáže, mívá problémy téměř nerudovské, kam s ním, když zrovna někam nejede.

Ještě štěstí, že za prostého občana myslí jeho demokraticky zvolení zástupci. Tak vzniká v Praze postupně systém modrých zón, které dnes už neúnosnou situaci vyřeší. Aspoň doufám.

Při prvním zběžném seznámení se systémem modrých zón jsem nabyl dojmu, že to bude velmi jednoduché. Člověk někde bydlí a parkuje, tak prostě nahlásí sebe, auto a místo a obdrží nějakou kartu nebo jen papír, a bude spokojeně parkovat. Postupně se však ukazuje, že jistě potřebná regulace parkování v Praze je mimořádnou příležitostí kultivovat život obyvatel ve velkém rozsahu. Zastupitelé naštěstí také včas prohlédli, jak by obratní Češi mohli celý systém zneužívat, a proto jej pojistili.

V první řadě zpoplatněním. Přiznám se, že mě tato informace poněkud zarazila a napadlo mě, že snad jsou naši zastupitelé postiženi nějakou virózou nebo mykózou. Ano, obce mají ze zákona právo některé úkony zatížit poplatkem. Ale za co tu vlastně platím, respektive co si kupuji? Teď už je mi to jasné – kupuji si naději, že bez ohledu na to, že se mezitím v ulici objevilo několik žlutých čar a značek, kterými se podařilo výrazně snížit počet parkovacích míst, zde mohu parkovat a pokud budu mít štěstí, najdu i místo. Není to ostatně poprvé v dějinách, kdy si lidé dobrovolně kupovali naději. To bylo v dobách prodávání odpustků, kterými si zvyšovali šanci dostat se po smrti do království nebeského. Vybrané peníze tehdy sloužily k naplnění papežské pokladny, aby bylo možno pořádat křižácké výpravy a jiné kratochvíle, stavět chrámy, paláce a pomníky, a na další podobné bohu milé aktivity.

Dnes již něco takového není možné, takže pokud si kupujeme naději na zaparkování svého auta, jde o naději v současném reálném světě a ne někde na onom světě. A nemusíme se bát, že vybrané peníze budou sloužit k uspořádání křižácké výpravy. Mohla by se vkrádat otázka, proč se mají vybírat nějaké další peníze za to, že člověk bydlí v Praze a má auto, když přece každý řádný občan platí poctivě daně a z nich v rámci rozpočtového určení daní obdrží obec, ve které žije, příslušný podíl, ze kterého by měla hradit zřizování a provoz veřejně prospěšných záležitostí. Snadno nahlédneme, že taková úvaha je chybná. Jednak Praha není tak velké město, jako třeba Paříž nebo New York, aby vybrané prostředky stačily na úhradu všech potřebných výdajů, jednak zde nežijí tak bohatí lidé a výběr daní se například s výše zmíněnými metropolemi nedá srovnat. Naopak, jak uvedli někteří zastupitelé, je systém vítaným prostředkem ke zvýšení příjmů, ze kterých je pak možné hradit nutné jiné obecní výdaje. Nevím přesně které, ale možná třeba na odstraňování a budování pomníků.  

V systému nákupu naděje musí být řád. Proto jsou části Prahy rozděleny na další podčásti a na jejich půdorysu je stanovena cenová mapa poplatků. Každý tak může snadno zjistit, jaké jsou jeho šance koupit si naději v té či oné zóně a v zónách dalších. Rozsah oblasti si jistě každý snadno zapamatuje včetně oblastí průnikových.

Obyvatelstvo bylo pro účely tohoto systému rozděleno na tři základní kategorie: rezident, starší rezident a abonent. Tato krásná česká slova umožní konečně zavést pořádek do nekoordinovaného svévolného pohybu obyvatelstva, kdy si každý bydlí, kde se mu zachce a ani nedá úřadu vědět, kde se nachází. Tomu bude touto cestou konečně učiněna přítrž, proto je takové dělení nutno přivítat.

Zkrátka dobře, buď máš občane v místě trvalé bydliště nebo firmu, případně nemovitost, nebo neparkuješ. Jestli bydlíš se svým partnerem na dané adrese již 20 let, aniž by to někomu vadilo, tak takové svévoli je teď konec. Buď se přihlásíš k trvalému pobytu, nebo prodej auto.

Zavádění parkovacích zón odhaluje mnoho případů zcela nezodpovědného chování obyvatel. Tak například pan Moravský se již před mnoha lety v Praze řádně oženil, pojav za manželku paní Pražskou, v jejímž bytě s ní již roky spokojeně žije. Trvalé bydliště si však ponechal ve svém rodném moravském městě. Proč, těžko říci, snad z nedbalosti, snad proto, aby měl, když navštíví rodné město, kde parkovat. V každém případě tak zanesl do systému evidence chaos, který odhalil až systém modrých zón. Není přece možné, aby si kde kdo bydlel, jak se mu zachce. Aby byl do systému připuštěn, musel zcela pochopitelně doložit svou pražskou identitu platným oddacím listem a dalšími papíry. Ještě dnes se v noci budí zpocený, když se mu zdá, že si svou milovanou ženu zapomněl vzít a následkem toho bylo jeho vozidlo z hlavního města vyhoštěno.

Také se konečně udělá pořádek v evidenci vlastníků automobilů. Jak je vůbec možné, že s autem nejezdí vlastník, ale někdo úplně jiný, třeba potomek nebo kamarád či dokonce tchýně? Někteří nezodpovědní občané se vyhýbají převodu automobilu, čímž ovšem významně snižují zasloužené výdělky STK a dokonce se tak vyhýbají zaplacení ekologického poplatku při převedení starších automobilů. To je samozřejmě nezodpovědné a škodlivé. Vždyť je přece zřejmé, že každým zaplacením tohoto poplatku se v Praze výrazně zlepší životní prostředí.

Pokrok však zastavit nelze. Proto je potřeba vysoce ocenit nejen zavádění modrých zón, ale i prozíravost, se kterou byly nastaveny tak, aby byl život obyvatel Prahy potřebně kultivován a zpřehledněn. Je vidět, že se tomuto systému věnovali naši zastupitelé s velikou obezřetností, za což jim patří mimořádné uznání. Tak až si budete zařizovat parkování ve své oblasti, učiňte tak radostně, ale také s potřebnou obezřetností…