Smíšené pocity z dnešního rána

Drahé Léto2011, vyvoláváš ve mně v posledních dnech melancholii a depresivní nálady..snad je to nedostatkem vitaminu D způsobeným absencí slunečního svitu...nicméně děkuji Ti! Je to již snad více jak 15 let, co jsem se úplně zapoměl bavit tím, co mi činí opravdové potěšení...a to psaním... A tak milé Léto, díky Tobě a změnám v chemii mé psýché s tím znovu začínám...a řekl jsem si, trocha poezie nikoho nezabije :-)

SMÍŠENÉ POCITY Z DNEŠNÍHO RÁNA Když dešťové kapky za oknem, své hovory vedou s ulicí, světlo lamp jim pak diskrétně, vytváří linku dělící, jež to, co skryto mělo být, ve stínu také ukryje, a to co oči spatřit smí, zpod závoje tmy naznačí… málokdy však odhalí, co v temných koutech zahálí, co připraveno k výkřiku, skrývá se v úhlech chodníku.. Tak šlapej dál tu cestu..poutníku..a než poslední slabiku, ti drzé kapky vysloví, zkus přemýšlet zda ulice, tvůj smutek s chutí neloví… Tak nandej jí to, kaluž nekaluž… namísto kroků šouravých, běž tím deštěm už…ty blázne…už (!) Až dveře potom rozrazíš, co na místa tě zavedou, o kterých celý zmáčený, za běhu zatím jenom sníš… ulice, stíny, řeč kapek a temná zákoutí, pak samou závistí, že ty jsi tam a oni tu… v paprscích Slunce nad ránem, své společenství rozpustí.