O magii světa, bílých a černých magicích, Mozkomorech a také o fluktuaci technologické připravenosti našich manželek, ale i stranických buněk v závislosti na čtverci naší vzdálenosti od nich
Odjakživa se zajímám o věci skryté, o věci takříkajíc „za oponou“. Nazývejme je záležitostmi a vědami hermetickými, magií, skrytými zákonitostmi fungování světa, nazývejme je zkrátka každý jak chceme. Nelze popřít, že celý Vesmír je komplikovaný mechanismus vztahů, souvislostí a vzájemně se ovlivňujících dějů. My lidé, jakožto vrcholek vývojové pyramidy a geneze hmoty jsme samozřejmě nedílnou součástí toho všeho. Ba co víc. Sledováním zákonitostí našeho chování, sledováním procesů a dějů, které se mezi námi odehrávají, dospějeme, tak jak se to stalo již před staletími osvíceným mystikům, k velmi překvapivým odhalením a závěrům. K odhalením, která jen stěží vysvětlíme metabolickými pochody tkání našich těl, chemickými reakcemi bezduchých molekul v buňkách ze kterých se naše těla skládají, interakcemi subatomárních částic, vibracemi jednorozměrných strun…ani náhodou. Je zde něco víc. Něco za oponou. Vždy jsem pracoval v menších či větších pracovních týmech. V kolektivech, kde jeden závisí na tom druhém. A už před lety jsem si všiml jistých zarážejících zákonitostí. Existují osoby, které vykazují velmi silný magický vliv, a to nejen na ostatní členy týmu, ale i na veškeré okolnosti, které činnost takovéhoto týmu provázejí. Tento magický vliv může mít znaménko plus, ale i znaménko minus. Některé osoby již svou prostou přítomností, aniž by cokoli činily, dokážou zvýšit celkovou hodnotu intelektu a operativních schopností týmu. Tyto osoby bych nazval pozitivními, bílými mágy. Znám takové. V jejich přítomnosti jde vše hned lépe. Věci fungují, nekazí se, zakázky se hrnou, všichni jsou spokojení, funguje týmový software i hardware. Naopak existují i černí mágové, s negativním osobnostním polem, jejichž přítomnost je provázena většinou některými z následujících jevů: to co doposud bezvadně fungovalo, bez zjevného přičinění černého mága náhle nefunguje. Nefungují vztahy mezi lidmi, bez příčinné souvislosti ubývá zákazníků, dochází k poruchám elektronických zařízení, v kolektivu klesá pracovní nálada, mizí motivace a zvyšuje se napětí. Například i pouhé přiblížení se takové osoby ke složce se slibně se vyvíjejícím obchodním případem, může způsobit naprostý krach celé záležitosti. Ach Bože, ach Herme Trismegiste, mágu všech mágů…znám minimálně dva takové černé mágy. Jeden bude naštěstí navždy jen způsobovat výpadky počítačových sítí, tiskáren, faxů, mobilní telefony v jeho blízkosti budou vypovídat své služby, budou se množit nejrůznější drobné a nepochopitelné komplikace… Ten druhý, Herme chraň nás, ten se však pustil do politiky. Jeho výrazné posílení již tak dosti četného zastoupení černých mágů v řadách politiků by mohlo mít za následek spuštění natolik závažných dějů, že se je snad i bojím i domyslet… No nic, opusťme téma. Podobných černokněžníků známe všichni jistě dost. Jen se rozhlédněte ve svém okolí…jistě najdete příklad pro takového typického bílého i černého mága. Než se dostanu k objasnění pojmu, který jsem uvedl v nadpisu tohoto blogu, ještě bych uvedl jeden fenomén, týkající se opět pracovních kolektivů. Kromě bílých a černých mágů a jejich vlivu na výsledný charakter činnosti ostatních, jsem se setkal s fenoménem, který jsem, inspirován J.K.Rowlingovou nazval „mozkomorství“ . Nositele tohoto fenoménu pak „týmovým Mozkomorem“. Takovýto Mozkomor se projevuje následovně: i tým, který je schopen vytvářet nové myšlenky, celé nové myšlenkové konstrukce, nové koncepce obchodu, nové směry vývoje, tak takovýto Mozkomor pouhopouhou svou přítomností způsobí náhlý pokles souhrnného množství intelektuálního potenciálu v týmu a výrazný pokles celkové invence. I velmi euforickou náladu, pramenící z kolektivního úspěchu dokáže zvrátit a bez zvláštního přičinění změnit v náladu depresivní, demotivující a ponurou. Vše se obvykle velmi rychle urovná, pokud se takovýto Mozkomor co nejrychleji vzdálí. Jeho působení souvisí obvykle pouze s jeho fyzickou přítomností. Pokud s týmem spolupracuje například pouze korespondenčně, jeho negativní vliv se nemusí vůbec projevit. Mozkomora obvykle poznáme na první pohled. Při pohledu na něj přestáváme mít chuť cokoli nového vymýšlet, jakkoli se osobně angažovat, máme většinou chuť tým opustit. Dost často bývá velmi nesympatický, projevuje se chatrnější tělesnou konstitucí, nesdílí s námi většinou naše tak oblíbené zlozvyky, bývá stižen narcisismem a sucharstvím v různě silných formách a důležitým atributem většinou bývá to, že si svou pozici v týmu nijak nevybudoval, ale byla mu někým z vyššího levelu řízení svěřena. Pozitivní pro tým bývá to, že takovýto Mozkomor bývá týmem ve snaze zbavit se jeho přítomnosti posouván čím dál výš a výš. Jakýkoli tým na každé z úrovní s ním přijde do styku obvykle pouze dočasně. Jeho kariéra vzhledem k jeho nekompatibilitě s nikým a s ničím obvykle paradoxně eskaluje a může dosáhnout met nejvyšších. Ve finálních stádiích si Mozkomor poté většinou vytváří pracovní tým složený z dalších Mozkomorů, v jejichž společenství poté vysává co nejkomplikovanější struktury, kterými mohou být budgety nadnárodních korporací, městské, krajské ale i státní rozpočty. Účinná obrana proti Mozkomorovi bohužel neexistuje (ačkoli, mám rozpracovanou jistou teoretickou studii…brzy ji na tento blog přinesu). Nuže, a nyní k nejzávažnějšímu z jevů. K jevu pro mne nejméně pochopitelnému. Sleduji jej dlouho a nazval jsem jej pracovně „Fluktuace technologické připravenosti manželek v závislosti na čtverci naší vzdálenosti od nich“. Tento jev bych vysvětlil na následujícím zážitku, který jsem prožil v době, kdy pokusná osoba, má manželka, procházela posledními týdny devátého měsíce těhotenství: manželka strávila prakticky celé těhotenství na tzv. „rizikáči“. Trpěla nespecifickými bolestmi v zádech a v oblasti pánve. Zřejmě v souvislosti s její subtilní figurou docházelo ke stlačování některých nervových svazků, což vedlo k silným bolestem a následné hospitalizaci. Manželka byla vždy střídavě týden v nemocnici, týden pod dohledem doma, atd. atp. V devátém měsíci, s již pokleslým a řádným bříškem, trávila své dny obvykle čtením novin a časopisů. Ráno jsem jí doplnil zásoby, rozloučil se a poslední obrázek před odchodem do firmy býval naprosto totožný s tím, jaký se mi obvykle naskytl po mém návratu. Jen kopička „nepřečteno“, se výrazně zmenšila ve prospěch kopičky „přečteno“. Souřadnice manželky samotné se obvykle lišily v úhlových sekundách. Zbytek dne pak již probíhal víceméně staticky a s mou podporou. Začal jsem si však všímat velmi zvláštního jevu. V mé přítomnosti působila manželka naprosto bezbranně a dojmem, že je zcela odkázána na mou pomoc v domácnosti. Vše vypadalo tak, že přinést si šálek čaje, zapojit přímotop do sítě, odstranit závadu tiskárny zvanou „paper jam“, vyměnit vybité baterky v bezdrátové myši…to vše se jevilo technologicky příliš náročné pro ženu ve vysokém stupni gravidity. A já s pocitem nadsamce vše dokázal vyřešit. Než jsem k mému úžasu objevil závažný fenomén. Tato indispozice byla patrná pouze v mé přítomnosti. V mé nepřítomnosti se děly zvláštní věci. Ucpaný odpadový sifon u umyvadla, který ráno znemožňoval odtoku vody, byl odpoledne naprosto profesionálně vyčištěn, průchozí a bez známek amatérského zacházení. Počítač, složitě pospojovaný s tiskárnou, skenerem a dalšími zařízeními, který se ráno nacházel na místě A, byl naprosto perfektně pospojovaný a plně funkční v odpoledních hodinách přítomen na vzdáleném místě B. Poličky ve vysokých skříních v chodbě, plné různého harampádí, které byly ještě ráno zcela nevhodně uspořádané, byly v odpoledních hodinách s mistrovským talentem pro kombinatoriku přeuspořádány a zcela připraveny pro nápor věcí souvisejících s potřebami miminka, které už se pomalu dralo na svět. Sledoval jsem tyto proměny a nedokázal jsem si vysvětlit, jak moje manželka, v mé přítomnosti pouze staticky čtoucí časopisy a luštící křížovky, dokáže tyto komplikované věci provést. Chodí jí snad nějaký soused pomáhat? Na mé dotazy odpovídala pouze stručně, vypadalo to, že v mé přítomnosti jí unavuje i pouhý hovor. Vše eskalovalo v jeden z posledních dnů, kdy během několika hodin, co jsem se vzdálil z domova, došlo ke kompletnímu přestavění ložnice, která se skládala z velkého, těžkého letiště a několika velmi rozměrných a těžkých kusů nábytku. V té chvíli jsem to pochopil: přítomnost nás mužů způsobuje pokles technologických schopností našich žen. S naším vzdalováním se, se čtvercem této vzdálenosti, tato technologická připravenost exponencionálně roste. Žena, neschopná v naší přítomnosti nahodit vypadlé pojistky, je v naší nepřítomnosti schopná opravit jistič na chodbě. Tato věc je předmětem mých zkoumání a experimentů. A navíc…pomohla mi pochopit jeden analogický děj, kterého jsem se víceméně nedobrovolně zúčastnil: jistá stranická buňka, které jsem byl členem, vzdálila ze svého jádra několik desítek svých oddaných členů. Mne mezi nimi. My jí to zazlívali, byli jsme plni hořkosti a smutku. Nyní vše chápu. Zřejmě jsme svědky podobného principu. Ta naše stranická buňka je jako ta naše žena. Je strašně schopná, dokáže přemisťovat velké celky sem a tam, opravovat, napravovat, vylepšovat..dokáže cokoli. Jen musí ze svého středu vzdálit toho svého partnera, aby umožnila naplno se projevit jevu zvanému „Fluktuace technologické připravenosti našich žen a stranických buněk v závislosti na čtverci naší vzdálenosti“. Nyní, když vše chápu, miluji tento svět plný mystiky o to více. A to větší chuť mám, jej zkoumat… Herme Trismgiste, Herme trojmocný, strážce Nejvyššího Zasvěcení, stůj při nás, kteří hledáme…
