Vilém

Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.

Děti mají rády dospělé, se kterými je legrace. A právě takový byl strejda Toník, manžel maminčiny sestry. Toník Zítek. A proto jsem ho měl rád a těšil jsem se na každou jeho návštěvu. Byla s ním náramná legrace.

I když – jednou nás málem poslal pod vlak.  To jedeme někam naším autem. Toník sedí se mnou vzadu a vykládá historku, kterou mám vůbec nejraději, i když jsem ji slyšel už mockrát:
„Jednou jsme si s Lídou vyjeli do Prahy. To víš, když přijedou balíci do Prahy. Jde se na Petřín. Nebo na Hrad. Anebo na Václavák. A my jsme si vyšli na Národní třídu.“

V tu chvíli se blížíme k železničnímu přejezdu, stejně jako vlak, jedoucí po kolejích, souběžných se silnicí.
„Jen jeď Mirane!“, vyzve důtklivě a sebejistě Toník mého váhajícího tátu za volantem, „tyhle koleje nejdou přes silnici.“ Jasně, Toník to musí vědět, vždyť tu nedaleko bydlí. A tak táta jede.
„Ježišmarja, vždyť nás to málem přejelo!“ vykřikne maminka, když jsme se prosmýkli před zoufale houkající lokomotivou.
„Nojo,“ řekne Toník udiveně a jakoby nic pokračuje:

„Došli jsme až k Národnímu divadlu. Copak dnes hrajou? řeknu si a jdu se podívat do foajé. Nojo – Prodanou nevěstu. Tu já miluju.

„Tu já umím celou nazpaměť“, poznamená můj otec, stále ještě otřesený ze setkání s lokomotivou. A Toník pokračuje:

Když vycházím na chodník, nějaký chlapík smekne klobouk a  vysekne mi poklonu až k zemi – ‚Dobrý den Mistře‘ zvolá při tom hlasitě.

‚Prosím tě, co to mělo být?‘ ptá se Lída. ‚No, asi si mě spletl s Vilémem‘, já na to. Ostatně, on zrovna ten den zpíval Kecala.“
***
Toník měl samozřejmě na mysli slavného basistu ND, Viléma Zítka (1890 – 1956). On tvrdil, že je to příbuzný. Byla-li to pravda nevím, ale já jsem mu věřil. Táta sice říkal, že Toník vychází z předpokladu, že všichni Zítci jsou příbuzní. Ale kdo ví. Podoba tam určitě byla. Kterýpak z nich to vlastně je - Vilém nebo Tonik?:

***
O Toníkovi bych mohl psát dlouho – a možná to někdy udělám. A co Vilém?
Poslechněme si teď, co vyprávěla paní Drozdová, sboristka opery ND.
***
Vilém Zítek? Ach, ano... (zasní se), to byl ukrutný fešák. Sportovec – chodil do Hoyerovy boxerské školy a denně cvičil. A ten hlas – to člověku běhal mráz po zádech, když zpíval. O jeho výjimečnosti svědčí i to, že zpíval Mozartova Dona Giovanniho. Vždyť je to barytonová role! Do sboru Národního divadla jsem byla přijata za šéfa Otakara Ostrčila, a tehdy byl Mistr Zítek na vrcholu. Pan Ostrčil si ho nesmírně vážil. A bylo to vzájemné. Poprvé jsem s ním zpívala – můžu-li to tak říct – ve Smetanově Libuši. On byl báječným Chrudošem na Radbuze chladné. Byla to jeho parádní role. Já byla jednou z dívek Libušiny družiny.
Smrt šéfa Ostrčila se pana Zítka silně dotkla - dokonce ani nedokázal pohnutím přečíst pohřební řeč.
Po příchodu Václava Talicha do vedení opery se pozice Viléma Zítka trochu oslabila. Vzpomínám si, jak se jednou pan Zítek opozdil s nástupem a pan Talich odklepal rytmus na notovém pultíku, že to bylo slyšet až v nejvyšších patrech hlediště. Viléma Zítka se toto poněkud necitlivé jednání pana šéfa velmi dotklo a odmítl nastoupit do dalšího jednání. A ať si to dozpívá Talich sám! A pan Talich? Odešel k sobě, a...

Nu, nakonec to dobře dopadlo. Ale přestávka tehdy trvala přes půl hodiny a pan Zítek s panem Talichem pak nějakou dobu nemluvil.

Zítek často zpíval v zahraničí, hlavně v Itálii, ale vždycky byl věrný Národnímu divadlu a českému repertoáru.
Ale jeho konec byl smutný. Jsa raněn mrtvicí nemohl mluvit, cukrovka mu vzala nohy. Posledních deset let života byl odkázán na pomoc druhých. Život někdy zdánlivě postrádá logiku. Ale tak tomu samozřejmě není...

Paní Drozdová se odmlčí a zadívá se na fotografii Viléma Zítka a pak na krucifix nad dveřmi. Do pokoje se vkrádá tma, venku se rozsvěcují lucerny.

Pozn.: Vyprávění fiktivní sboristky, paní Drozdové, je založeno převážně na vzpomínkách vynikajícího basisty ND, pana Hanuše Theina.

Autor: Miroslav Pavlíček | středa 6.9.2023 12:25 | karma článku: 21,81 | přečteno: 374x
  • Další články autora

Miroslav Pavlíček

Pan Gottwald, Američan

Všeobecně se má za to, že zdvojování vulgárních slůvek vynašel pan Horník, manažer mého oblíbeného klubu Viktorie Žižkov (tedy až po Dukle). Pan Gottwald to uměl dávno před ním. Jeho oblíbeným doublem přitom bylo „vole krávo“

29.5.2024 v 11:04 | Karma: 28,49 | Přečteno: 1657x | Diskuse| Společnost

Miroslav Pavlíček

Vojtěch Jasný a František Polívka

Od Vojtěcha Jasného jsem viděl dva filmy: „Až přijde kocour“, který jsem coby školáček pronudil v krásném, dnes již neexistujícím, kinosále v obci Mostek a „Všichni dobří rodáci“, který na mě naopak – ovšem už později -

24.5.2024 v 11:54 | Karma: 16,05 | Přečteno: 273x | Diskuse| Společnost

Miroslav Pavlíček

Dopis americkému velvyslanectví

Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...

14.5.2024 v 11:12 | Karma: 21,06 | Přečteno: 678x | Diskuse| Společnost

Miroslav Pavlíček

Panis angelicus

Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.

25.4.2024 v 16:43 | Karma: 17,78 | Přečteno: 436x | Diskuse| Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Život vojenský - život veselý

Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?

10.4.2024 v 11:05 | Karma: 12,31 | Přečteno: 525x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

ANO skrečuje mimořádnou schůzi k migraci kvůli tragédii v Pardubicích

6. června 2024  5:25,  aktualizováno  10:06

Opoziční ANO se rozhodlo skrečovat mimořádnou schůzi Sněmovny, kterou si chtělo vynutir k migraci....

Srážka tramvají v ruském Kemerovu. Lidé za jízdy vylétli ven, sto zraněných

6. června 2024  9:51

Nejméně jednoho mrtvého a více než stovku raněných si ve čtvrtek vyžádala srážka tramvají na mostě...

GRAFIKA: Pět pláží, 150 tisíc vojáků. Vylodění v Normandii přehledně

6. června 2024  9:45

Jedna z nejdůležitějších událostí druhé světové války, největší vyloďovací operace v historii. Před...

Hasiči odklízejí sražené vlaky. Lokomotivy jsou zaklesnuté do sebe, přijely jeřáby

6. června 2024  9:36

Správa železnic odstraňuje následky po tragické noční srážce vlaků na nově vybudované zastávce...

  • Počet článků 300
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 518x
Jsem...

 

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

  • Bible (Překlad 21. století)
  • Shi Hen Yi: Shaolin Spirit
  • Mooji: Psaní na hladině vody
  • Jan Gullberg: Mathematics (from the birth of numbers)
  • BARRON'S 501 French verbs

Co právě poslouchám

  • Ticho
  • J.S. Bach
  • Bohuslav Martinů