Vojtěch Jasný a František Polívka

Od Vojtěcha Jasného jsem viděl dva filmy: „Až přijde kocour“, který jsem coby školáček pronudil v krásném, dnes již neexistujícím, kinosále v obci Mostek a „Všichni dobří rodáci“, který na mě naopak – ovšem už později -

velmi zapůsobil.
***
Pan učitel Havrda (ten, který mi po bramborové brigádě napsal do žákovské knížky, že jsem vykázal slabou pracovní morálku, což byla pravda pravdoucí) bydlel v Probluzi. To je obec nedaleko Hradce Králové, přes kterou se roku 1866 přelilo válečné šílenství. Každý den dojížděl do Dvora Králové nad Labem, kde učil v naší podharťské škole. Ovšem vlakem! To tedy klobouk dolů. Asi tři kilometry od Probluze je obec Bříza. Tam se narodil jiný, mnohem známější učitel, totiž František Polívka. Byl gymnaziálním profesorem v Olomouci a hlavně skvělým botanikem.

***
Můj tatínek byl vesnický lékař a odpočinek od náročného povolání hledal v přírodě. Zajímala ho zejména botanika. Vzpomínám na toulky krásným Podkrkonoším a určování neznámých mu dosud rostlin. K tomu měl kapesní lupu a „Klíč k úplné květeně ČSR“, který napsal právě pan profesor Polívka.

Pamatuji též jeho korespondenci s pražskými antikvariáty, když sháněl jiné dílo pana Polívky, totiž „Názornou květenu“.
Jednou jsme konečně jeli se šťastným tatínkem na poštu pro balík s těmi krásnými, dosud zřejmě nepřekonanými knihami.
A jak to vše souvisí s Vojtěchem Jasným?

Nedávno jsem „Názornou květenu zemí koruny české“ (rok vydání 1902) po dlouhých letech zapomnění objevil na půdě a na první stránce jsem četl:

Režisér Vojtěch Jasný pocházel z učitelské rodiny. Původním majitelem knih byl tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou jeho tatínek, Vojtěch Jasný senior, odborný učitel.
***
Také se zajímám o botaniku, hlavně o volně rostoucí rostliny, jejichž přirozené životní prostředí tak bezohledně ničíme. A tak bych blog zakončil tak trochu „přírodopisně“.
Mám rád květiny, kterým od dětství říkám „tajemné“. Však o této kategorii rostlin mluví už Karel Čapek. Pro mě jsou to rostliny rostoucí jaksi skrytě, obvykle v lesním přítmí pod stromy a keři, často se ztrácející v loňském listí. Člověk kolem nich většinou projde bez povšimnutí, zaujat svými myšlenkami. A přece – kolik krásy mu tak unikne.
Rád chodím do obory Hvězda, kde jsou místa – nedaleko od rušných hlavních cest – příhodná pro tajemné rostliny.
Jednou z nich je Pstroček dvoulistý, který právě teď kvete (však mu Angličané říkají májová lilie a májová květina je i překladem jeho latinského názvu). Když jsem byl malý, nacházeli jsme ho v Bažantnici v Lázních Bělohradě.
Poznáte ho snadno podle bílého, hroznovitého květenství a dvou střídavých listů. Někdy mohou být tři, jako na obrázku. Později, řekněme na začátku prázdnin, se na vrcholu objeví kulovité plody, které časem zčervenají. Jako třeba brusinky. Ale pozor, celá rostlinka je jedovatá. Obrázek představuje portrét konkrétní rostliny z obory Hvězda. Pokusil jsem ho nakreslit trochu ve stylu pana Theodora Pchálka, adjunkta státní dráhy v Plzni, který ilustroval výše zmíněné knihy pana profesora Františka Polívky.

***