Dopis americkému velvyslanectví

Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...

Probírám se zásuvkami ve starém domě, kde jsem žil v dětství, když tu odněkud vypadne tento dávný artefakt.

Odznak Apollo! Byl jsem s ním i na fotografii v mém prvním občanském průkazu. Myslel jsem, že se dávno někde ztratil.
V tu chvíli mě napadne otázka, jak (zda vůbec) mě projekt Apollo ovlivnil? Myslím, že dost. Přece jen to byl kus mého dětství, kdy jsem dychtivě hltal zprávy cestách, směřujících k našemu odvěkému souputníku. S ním jsem si kdysi umínil, že jednou půjdu na techniku. To bylo zásadní rozhodnutí. Ostatně určitou roli hrál i v mém úplně prvním blogu zde.

Jak to tehdy vlastně bylo?
***
„Chtěl bych to prožít ještě jednou, ale s internetem.“ Nějak tak to řekl pan Antonín Vítek, náš známý koryfej kosmonautiky.

Já myslím, že i bez internetu (nebo možná právě bez internetu) to mělo cosi neopakovatelného do sebe.
U mě vše začalo s letem Apolla 8 k Měsíci, na Vánoce 1968. Zatímco pan Vítek s několika kolegy už dříve založili „Space club“, coby diskuzní kroužek k tématu, my jsme se spolužáky, v době onoho památného letu, založili „Space departement DKnL“. No, na rozdíl od „vítkovců“ jsme byli ještě malí kluci. Osobně jsem z dětské tiskárničky vyrobil razítko, kterým jsme označovali své materiály. Sháněli jsme je obtížně – většinou se jednalo o výstřižky z novin a časopisů – ale s o to větší radostí jsme je lepili do sešitů.
***
Nápad napsat na americkou ambasádu a poprosit o nějaké materiály o kosmonautice mě napadl při softbalu. Prásk!!! Odpálím míček a zaslechnu vnitřní hlas – jen tam napiš!

Anglicky jsem se v té době pilně učil na nepovinných hodinách ve škole i sám doma. S dopisem mně pomohl otec, který byl tak trochu polyglot, neboť hovořil německy, francouzsky a anglicky.
Napsal jsem tam o sobě, o svém zájmu o kosmické lety, o nadšení z Apolla 8 i o našem spolku.
Dopis jsem zanesl na poštu a pak už zbývalo jen čekat.

A ono to opravdu přišlo!
Velká obálka, v ní dopis na celou stránku a dvě skvělé brožury, které chovám, jako vzácnost a vzpomínku dodnes.

A několik odznaků. Jeden jsem si ponechal a ostatní jsem poctivě rozdal členům našeho spolku.
Ve zvláštním balíčku jsem měl ještě dostat plastikový kit lunárního modulu. Ten se ovšem někde cestou ztratil.
***
Ještě malý dovětek. Dopis, který už bohužel nemám, podepsal pan Donald W. Hauger, tuším šéf kulturního oddělení ambasády.
Pokoušel jsem se o něm něco zjistit na internetu.
Nalezl jsem celkem rozsáhlou zmínku v jakési „Informační zprávě o ideologickém pronikání diplomatů západních zastupitelských úřadů do Slovenské socialistické republiky.“ Kromě jiného se tam uvádí, že pan Hauger byl ve styku s některými profesory Komenského univerzity v Bratislavě.
A také se mnou, což oni ovšem nevěděli.
***