Pomsta za Kotonu Beroun

"Zatímco textilačka Herajtová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky" prohlásila sl.Brožová ve své řeči před justičním tribunálem na jaře roku 1950. Asi tehdy netušila, že o mnoho let později, na podzim roku 2008, ji za tato slova pošle jiný justiční aparát, již jako dr.Polednovou, na šest let za mříže.

Rozhodnutí české justice padlo po dlouhém vyšetřování a projednávání, které trvalo zhruba od roku 2005 do roku 2009. Hlavními milníky tohoto soudního případu dr.Polednové-Brožové tvoří proces před Městským soudem v Praze, vedený soudcem Braunem, a klíčový proces Vrchního soudu Praha (konaný nestandardně v Plzni), kterému předsedal soudce Zelenka. Rozeberme si zde některé důvody, proč se zdá rozhodnutí české justice nejen chybné, ale pravděpodobně také úmyslně manipulované v neprospěch obžalované.

• 0. Prolog - L.P. 1950 - Cotona Beroun

Údernice Herajtová zvyšuje dle sl.Brožové výkon na automatických stavech.

• 1. Dějství prvé - Podzim 2007 - Městský soud v Praze

Obžalovaná Polednová se v nepřítomnosti zpovídá z porušení zákona č.19 z roku 1855, zákona č.110 z roku 1873, ... atd. Státní zástupce Klvaňa v závěrečné řeči zdůrazňuje, že justiční zločiny z let 1948–1989 nejsou podle zákona č.198/1993 promlčeny, což je nutné vztahovat i na jednání obžalované. Předseda senátu městského soudu Braun argumentuje stanovisky Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), vystupujícím v dvojjediné roli vyšetřovatele i soudního experta, a vyhlašuje dne 1.11.2007 rozsudek:

Obžalovaná Ludmila Polednová je uznána vinnou z trestného činu vraždy ve spolupachatelství a odsuzuje se k 8 letům vězení (zda podmíněně či nepodmíněně - to soudce Braun neuvádí).

• 2. Dějství druhé - oprava justičního zmetku

Rady zkušenějších kolegů je dobré respektovat, zejména pokud existuje určité nebezpečí, že by Ústavní soud byl nucen rozsudek anulovat z důvodu hrubých chyb projektu. Vyšetřování by pak již ani nešlo znovu obnovit - zákon č. 198/1993 Sb. ("O protiprávnosti komunistického režimu ...") lze proti obžalované použít jen jednou. Navíc - navzdory všeobecnému očekávání se obžalovaná překvapivě proti rozsudku stále neodvolává a ponechává justiční aparát v nejistotě. Je tak hloupá nebo chytrá ? Nebo je jí to nakonec jedno ? Těsně před vypršením zákonného termínu se státní zástupce odvolává (viz poznámka pod čarou) a po něm i advokátka obžalované.

Tím je získán čas k uplatnění pokrokových zkušeností.

"Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu" (ÚDV) je na sklonku roku 2007 zrušen a jeho bývalý ředitel PhDr. Pavel Žáček, Ph.D, společně se svými podřízenými přechází do nového vědeckého "Ústavu pro studium totalitních režimů", který již nezahrnuje represivní policejní složky.

Nyní je vše připraveno. Teď již bude moci soud požádat "Ústav pro studium totalitních režimů" o nezávislou soudní expertízu, neboť tento Ústav není totožný s "Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování (ÚDV)", jehož major Ilja Pravda případ zahájil a připravil podklady pro obvinění.

• 3. Vyvrcholení - Vrchní soud v Praze na služební cestě v Plzni
  

Soudci Vrchního soudu v Praze vycházejí vstříc obžalované a přijíždějí kvůli ní do Plzně, kde žije. Podle Jana Fořta, mluvčího Vrchního soudu, je tento postup nestandardní a stává se minimálně. "Doktorka Polednová je na tom zdravotně dost špatně, neúčast u posledního jednání v Praze odůvodnila tím, že jí cesta dělá problémy," říká.

Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7To 78/2008, ze dne 9. 9. 2008, je obžalovaná Polednová uznána vinnou zločinem vraždy prosté podle § 134 zák. č. 117/1852 ř. z. a § 135 bod 4 zák. č. 117/1852 ř. z., a to jako přímý účastník ve smyslu ustanovení § 136 a) zák. č. 117/1852 ř. z.

Za použití zák.č. 198/1993 Sb. je jmenované uložen trest odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně.

Odsouzená Ludmila Polednová nastoupila dne 19. 3. 2009 do výkonu trestu odnětí svobody a zahájila výkon trestu ve Věznici VS ČR Světlá nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod).

• 4. Rozuzlení a uklidnění - Evropský soud pro lidská práva, Štrasburk
  

Ponechme stranou otázku, kde si měla obžalovaná studentka prvního ročníku sl.Brožová v roce 1950 koupit zákon č. 117 z roku 1852 aby na něj mohla upozornit své nadřízené. Nebo zda se měla hodit 29.dubna 1950 marod, aby mohla městskému / vrchnímu soudu předložit neschopenku, že se porady prokurátorů na Ministerstvu spravedlnosti v roce 1950 prokazatelně neúčastnila (tím by vyrazila justičnímu aparátu z ruky prakticky všechny argumenty).

Podstatné je, že zákon č. 198/1993 Sb. ("O protiprávnosti komunistického režimu ..."), který byl k jejímu odsouzení použit, je retroaktivním právním předpisem, který při hodnocení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku neobstojí. Jeho § 5 zpětně mění promlčecí dobu trestných činů a zasahuje tak do minulých práv občanů. Zákon tedy odporuje základním zásadám římského práva a jeho implementace do právního systému České republiky vytváří prostor pro řádění extremistů, přestárlých revolučních studentů 89 a vůbec inkvizitorů všeho druhu - zejména v těch organizovaných skupinách, které jsou schopny jej pomocí médií a justičního aparátu selektivně použít např. z majetkových, politických, nebo jakýchkoli jiných důvodů proti vybraným osobám.

Jednou z těchto osob mohla být dr.Polednová-Brožová, neboť vnější nezávislý podnět k zahájení vyšetřování jejího případu nebyl podán - bylo zahájeno v režii státu z podnětu Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování (ÚDV). Tento orgán neprošetřoval ani se nezabýval všemi soudními případy občanů z let 1948-1989, nýbrž vybíral selektivně jen ty, které uznal za vhodné - tím došlo k narušení rovnosti práv mezi občany, které je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb.  LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Článek 1 : Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

• Recenze / Divadelní kritiky
  

Po plzeňském procesu si není třeba dělat iluze, že by snad běžný soudce Městského nebo Vrchního soudu v Praze znal základní zásady římského práva o nepřípustnosti retroaktivity právních norem. Také Listina základních práv a svobod se v české justiční praxi nebere příliš vážně - vždyť se na ni odvolává téměř každý hříšník.

Je však třeba upozornit na to, že rozhodnutí českých soudů všech stupňů nemají oporu ve svědectví přímých účastníků projednávaných událostí a že tyto soudy rozhodly na základě jediného nepřímého důkazu (pokud tak dobový zápis z jednání MS roku 1950 lze vůbec nazvat).

Použití nepřímých důkazů k odsouzení obžalovaného z vraždy není v právním státu příliš obvyklé. Pokud k tomu soud přesto přistoupí, musí tyto nepřímé důkazy tvořit ucelený řetěz, který dokáže beze vší pochybnosti vinu obžalovaného. Soudní tribunály pod vedením soudců Brauna i Zelenky došly k názoru, že jeden jediný nepřímý "důkaz" tento ucelený řetěz tvoří.

Avšak v právním státu je princip kolektivní odpovědnosti nepřípustný. Je to podobné, jako kdyby byl např. pasažér autobusu odsouzen (není-li k dispozici řidič) za to, že tento autobus na přechodu přejel skupinu chodců - vždyť přece podezřelý cestující byl prokazatelně v tom autobusu a není vyloučeno, že mohl řídit.

Poznámka pod čarou

Autor tohoto článku nemá bohužel přístup k informaci o přesném datu podání odvolání státního zástupce. Proto je nutno tento odstavec považovat prozatím jen za uměleckou fikci.

P.S. pod druhou čarou

Textilačka Herejtová již svůj výkon na automatických stavech v TIBA a.s. Beroun zvyšovat nebude.

tv.nova.cz ; www.tiba.cz ; www.idnes.cz