V ostravských dolech se už moc nefárá

Zatímco "staré dobré" XX. století bylo založeno spíše na těžkém strojírenství, hutích a dolech, "naše nové", XXI. století má poněkud jemnější, sofistikovanější a virtuálnější charakter. Úspěšnost ekonomiky zejména po druhé světové válce bývala často určována tím, kolik její hutě vyrobily železa, automobilky smontovaly nákladních vozidel, traktorárny vyprodukovaly traktorů a doly vytěžily železné rudy, hliníku, zinku a uhlí.

Ne, že by v současnosti byly tyto ukazatele méně důležité, automobily, traktory i nákladní vozy se vyrábějí stále, ale změnil se pohled na celý proces. To, že se něco vyrobí, se bere jaksi samo sebou. Jak říkávala prababička v podání paní Rosůlkové z kdysi velice populárního televizního seriálu Taková normální rodinka: "Děti, to přeci není vůbec žádný problém..." Pokud se něco nepodaří vyrobit doma, určitě se na trhu najde plno ochotných dodavatelů, kteří požadovaný produkt nebo surovinu přivezou ze zahraničí, zvláště, když dnes již situace není komplikována takovými administrativními omezeními, jejichž názvy mladší generaci zní velice zastarale. Vždyť kdo si dnes pamatuje na sousloví jako devizový příslib, devizová koruna nebo konvertibilní rubl. Pravda, nahradily je jiné, někdy neméně zvláštně znějící označení - devizový kurz, euro nebo třeba bitcoin.
Skutečnost, že se přesouvá pozornost od výroby zboží či získání suroviny k získání úspěchu na trhu, tedy že otázku jak vyrobit nebo vytěžit vystřídala otázka jak prodat, měla za následek jisté poměrně výrazné omezení provozu v určitých oblastech - především právě v oněch hutích a dolech. A s tím přišla další osudová otázka v pravdě nerudovského typu: Co s nimi (rozumějte doly, hutě a jiné provozy). Ponechat je jen tak bez dozoru by mohlo být jednak nebezpečné a jednak je to celkem škoda, vzhledem k vybavení a prostoru, které stále ještě nabízejí. A tak se začaly zejména v Česku budovat nejenom různá muzea těžby čehokoliv (od železné rudy, přes průmyslové kovy až k uhlí a třeba i stříbru), ale tyto areály se začaly využívat i jinak. V některých vznikla koupaliště a akvaparky (například bývalý důl - nyní chráněná památka Michal poblíž západočeského Sokolova). Jiné areály svým najitelům vydělávají coby zajímavé a atraktivní prostředí například pro moderní sportovní zápolení v paintballu (třeba v dole Dukla v Havířově). Některé z ostravských dolů měly to "štěstí", že si je vyhlédli korejští filmaři k natočení romanticko-historické love story ze 60. let minulého století (řeč je samozřejmě o filmařích z jihu Koreje, kdyby se jednalo o filmaře ze severu, patrně by - bohužel - vznikl spíše politický thriller z let nedávno minulých). 

Osud ostravských dolů je mimochodem zajímavý i z jiného hlediska. Akcie NWR prošly zajímavým vývojem, od poměrně slavného a halasného vstupu na burzu přes období poklesu a propadu až po současné postupné vzpamatování se. Jak je vidět, v dnešním světě je možné situaci řešit různě. Jak se zdá, vždy lze nacházet nové a nové "mezery" na trhu. Chce to jen nepoužívat pouze šablonovité myšlení a sledování potřeb, požadavků a přání trhu. Když trochu pozměním slogan pana J. R. R. Tolkiena: "Jeden trh dnes vládne všem, jeden nám všem káže". Pravda, trh není vynálezem temného pána Saurona, ale výmyslem lidským. Je to vlastně podobné, jako s demokracií. Není ideální, ale dosud nic lepšího nikdo nevymyslel. Jestli si chcete přečíst více třeba o situaci v NWR, podívejte se sem. Když si budete chtít popovídat, můžete navštívit Facebook.