II. penzijní pilíř: Dobrý nápad nebo totální propadák? Podivné konce jednoho projektu

Zpočátku vypadal nadějně. Jako odpověď na otázku mnoha politiků a ekonomů: Občane, stát nebude mít na to, aby Ti zajistil „důstojný“ důchod. Musíš se postarat sám – a stát Ti (možná) pomůže

Následovala reklamní kampaň (bohužel v obvyklém stylu – tedy typu: Náš prací prášek vypere dočista do čista, protože jen s ním bude bílá skutečně bílá). Hlavní bylo přesvědčit dostatek lidí, aby vstoupili do druhého pilíře a naplnili ho. Penězi, které by jinak skončily v průběžném financování. Mnoho lidí si myslelo, že podmínky, které stát nabízí, jsou výhodné. A že je to vlastně nic nebude stát! Pouze dojde k tomu, že dané peníze budou svěřeny soukromým firmám, které je budou po mnoho let obhospodařovat. Zhodnocovat. Rozmnožovat. A tak lidé podepisovali, zavazovali se a začali spořit. S vidinou, že snad, jednou, možná budou právě tak uspořené peníze moci použít na důchod. Ale ouha! Posléze, z důvodů, které žádný jednotlivec nemohl ovlivnit, došlo ke zvratu. Stát si, vedený povinností účelně, hospodárně a obezřetně hospodařit se svěřeným majetkem (bohužel patrně pozdě) spočítal, že při daném počtu klientů se mu druhý penzijní pilíř prostě nevyplatí. A tak zasáhla jeho trestající ruka. Chápu, že u produktu s tak dlouhým dosahem, jako je právě druhý penzijní pilíř, se jen těžko odhaduje, zda bude vůbec života schopný. Ale na druhou stranu mi přijde neférové, aby takovým rozhodnutím trpěli ti, kterých se dotklo nejvíc. Tedy klienti, kteří uvěřili. Aktivně se do něj zapojili. A navíc technické provedení celé věci je více než zvláštní. Průměrně inteligentní člověk by předpokládal, že vyřízení celé záležitosti bude naplňovat určitou formu. Jistě, žijeme v elektronické době, kdy je možno většinu věcí vyřídit elektronicky. Ale zrušení smlouvy takového dosahu by si jistě zasloužilo dodržení jistých právních a formálních zvyklostí. Tedy například oznámení o změně, zrušení a vypořádání smlouvy zasílat například doporučeným dopisem. Nikoliv prostým e-mailem. Ano, co je psáno, to je dáno. Jenže v dnešní době elektronický prostor křižují desítky, stovky, tisíce mailů. Pro zajímavost otevřete svoji e-mailovou schránku a podívejte se, kolik e-mailů vám třeba jen dnes přišlo. A hledat e-mailovou zprávu starou třeba jen několik dnů nebo týdnů bývá někdy nadlidský úkol. Ano, z hlediska právní formy je vše „v pořádku“. Ale jestli takto jednaly všechny penzijní společnosti, není možné se potom divit, že na finančních úřadech leží mnoho dosud nevyřízených a hlavně nevypořádaných smluv. Nebo že by to byl záměr? Jak to vidíte vy? Těším se na vaše názory.