Evropská unie spí, tvrdí ale přitom, že problémy řeší

Jedno staré klišé, či spíše pořekadlo, praví, že všechno zlé je k něčemu dobré. Pro právě probíhající krizi, kterou spustilo předlužení členské země Evropské unie jménem Kypr, to platí dvojnásob. A člověk nemusí být hned politicky nekorektní v této době, aby si řekl: "Tady ale fakt opravdu něco nehraje." Jistě, principy solidarity, vzájemné pomoci (sakra, kde a kdy už jsem to slyšel?!) musí být naplněny a mohou být, moderně řečeno, lakmusovým papírkem hlubší integrace Evropy. Ale...ale je skutečně doslova slepá snaha evropských vládců o to, aby se složitě postavená stavba s názvem eurozóna, nesložila rychle k zemi, dlouhodobě správná?

Není náhodou něco pravdy na tom pověstném šprochu, který k dobru dává stále větší počet analytiků a ekonomů, že právě Kypr by mohl být tím prvním polínkem, které by oheň smysluplného vyřešení finančních potíží mělo zažehnout? Smysluplnost tohoto návrhu může být v tom, že předlužené země by se neměly do nekonečna ládovat balíky peněz, ale nechat se řízeně zbankrotovat a začít fungovat s novým čistým štítem. Nechat vystoupit z vlaku, označeném EURO, nechat zdevalvovat svou národní měnu a snaží se nastavit své národní finance tak, aby se bankrot už příště neopakoval. Je to moc pravičácké? Inu levičákům je nutné zase říct, že se víc a víc ukazuje, jak bude nakonec všechny dost bolet tištění "prázdných" peněz a oddalování skutečně efektivního řešení krize. Bohužel si stále mocipáni neuvědomují dosah obavy investorů právě z dopadů špatného konce pidimalé zemičky, která se na celkovém výkonu obrněnce, jakým EU nyní je, dokáže pěkně podepsat. Zdá se víc a víc, že euroskeptici možná měli pravdu, když v poslední době poukazovali na to, že nikoli hlubší integrace v podobě bankovních, politických, daňových a já nevím ještě jakých unií jsou jen podkopováním chabého zdraví EU, ale že cesta k nápravě vede jen přes návrat ke kořenům. Jakým? Třeba takovým, že ve sdružení zemí s jednotnotnou evropskou měnou budou moci zůstat jen ty země, které ekonomicky budou naplňovat schválená pravidla a ty, které ne, budou muset zkrátka z kola ven. Jednoduše, i přes riziko bankrotů, dočasných poklesů a pádů.  Možná, že pak zmizí i ostentativní chechot posměváčků, kteří se s odsudkem smějí třeba takovým zprávám, že Evropská centrální banka (ECB) poskytne nouzovou finanční pomoc kyperským bankám pouze do pondělí, pokud nevstoupí v platnost záchranný program Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu (MMF) či, že ani sama osobní návštava kyperského ministra financí v Moskvě záchranu místnímu finančnímu byznysu nepřinesla. Mimochodem, lze toho skutečně považovat za systémové? Ví opravdu EU, Kypr, MMF, co hoši od politického vesla v příštím okamžiku provedou za hrůzu? Proč se máme znepokojovat tím, že dávno před tím, než nyní problém s kyperskými bankami vznikl, už evropské instituce věděly, že je "něco" špatně? Vždyť Evropská centrální banka již v červnu loňského roku přestala přijímat kyperské státní dluhopisy jako záruku, což kyperským bankám zkomplikovalo přístup k běžnému financování od ECB. Že je to téměř devět měsíců a řešení se ne a ne najít? U tak malé země? A co potom, až se pořádně zastaví motor s označením DE, nebo FR či GB? Pak válka nebude, jak nás straší takzvaní odborníci před tím, když ekonomové žádají bankroty dluhy splácet neschopných zemí? Vidíte, jen na několika řádkách vzniklo tolik otázek, kvůli kterým jistě po celém světě nespí dost lidí. A pověstné řešení není stále v dohlednu. No tak, když se tak volá po návratu ke kořenům, vezměme si za vzor bibli ekonomů a nechme předluženou zemi zkrátka zbankrotovat. Když je tak malá, může její příklad ukázat, čeho se může Evropa vyvarovat v případě, že zkrachuje třeba to Německo. Nikdo totiž neví, jak jsou nyní Němci blízko nebo daleko k bankrotu. Více nejenom k otázce další kyperské účasti v eurozóně si můžete přečíst na stránkách QUOTE.CZ