Jak jsem potkal zlomeninu II.
Tak kde jsme to skončili? No jo, tam jak brácha rozebíral původní nábytek, abychom uvolnili místo tomu novému zázraku. Jak už jsem psal, rádi jsme to všichni nechali na něm. Taky má z nás největší kladivo, takže se z toho vyvléknout nemohl. Bohužel, nebo možná bohudík pro něj jsem u této jeho akce nebyl po většinu času přítomen, takže to znám pouze z vyprávění policie a hasičů a nemohu tedy zcela přesně popsat, co se dělo, ale když jsem odpoledne přijel, bratr tam stál jako vítěz nad hromadou dřeva, cihel a popela, na zdech byla krev a následující 2 týdny po tomto vítězství nepromluvil ani slovo a jen občas zahýkal. Dnes už je to lepší. Dnes už jen koktá, kulhá, chodí v předklonu a je z něj opět chlapec jako lusk. Zelený a shrbený. Taky mu slezly všechny nehty na rukou. Vlasy naštěstí ne. O ty navždy přišel už v roce 2018 při našem výletu do Černobylu. Takže dobrý a za pár let si na tuto nepříjemnost možná ani nevzpomene.
K mé radosti jsem přišel, až bylo vše hotovo a spadl mi kámen ze srdce, že tedy zbytek týdne nestrávím v nemocnici jako tenkrát, když jsme k němu do bytu stěhovali ledničku. Ale to je jiná historka. Další zádrhel na sebe nenechal dlouho čekat. Co teď? Bude třeba trosky nábytku a bytu odnosit, do něčeho naložit a odvézt buď do Dukovan, kde ví jak s tím naložit, nebo alespoň do místního sběrného dvora. Když jsem viděl ty zakrvácené kusy suti, pohotově jsem sdělil, že jsem ke vší smůle zapomněl, kde jsem zaparkoval auto a budeme to muset všechno narvat do bratrova golfu. Koupil si kombíka, jako by to předem věděl. Golf byl krásný, nový a ráno projel myčkou a vysavačem. Když jsme skončili s nakládkou, byl sice stále nový, ne už tak krásný, ale stále téměř držel pohromadě. Myčka už znovu neměla cenu, protože by akorát oloupala zbytky původního laku a na vysavač to vypadá až příští měsíc, až mu někdo přivaří proraženou podlahu a seženeme nová sedadla, protože ta původní jsme museli vymontovat a během nakládky je někdo ukradl. Mám dojem, že jsem tam v jednu chvíli zahlédl Vojtův dvoukolák. Když na tom bratr trochu zapracuje a pustí nějakou tu korunu, bude to opět krásné, zánovní, úplně jiné auto.
Nošení a nakládka ale přese všechno proběhla v klidu a dobé náladě. Jediný menší problém nastal, když některé z kusů měly o malinko větší rozměry než auto a nepomohla ani již zmíněná demontáž sedaček, včetně sedačky řidiče. Co to ale bylo pro nás zkušené stěhováky. Plivli jsme si do dlaní, tedy já do dlaní a bratr na boty, protože si při páčení autosedaček šroubovákem vyrazil obě horní jedničky a natrhl koutek až k uchu, takže při plivání už neměl tu mušku, a s přesností atomových inženýrů jsme i ty největší kusy nakonec do auta nasoukali. Nemělo už pak sice půdorys obdélníku a spíš jsem to zhodnotil na lichoběžník, ale prý už se to dneska dá taky spravit. Co vám budu povídat. Do golfu se to vešlo všechno, až na jeden jediný kousek překližky o rozměru 30x50cm. Ten jediný už nebylo kam strčit. Začali jsme zoufat, že se tedy pro něj budeme muset autem otočit ještě jednou, když jsem si náhle náhodou vzpomněl, kde jsem zaparkoval to své vozidlo a náhodou to bylo zrovna za rohem, takže jsme vítězoslavně ten poslední kousek naložili do mého mondea, jehož kufr lze velikostí přirovnat k hangáru a jeli jsme do sběru. Škoda, že jsem si nevzpomněl dřív. Bratr teď stále mohl mít auto.
A jeli jsme. Brácha mi hned na začátku ujel, jednak proto, že jeho golf má přece jen trošku lepší jízdní vlastnosti a také, protože jsem mu dal trochu náskok. Malinko jsem se totiž obával, že když pojedu hned za ním, mohli by si mne lidé spojovat s jeho jedoucím kontejnerem a hlavně jsem měl panickou hrůzu z odpadávajících kusů dřeva. Že do sběrny netrefím, jsem se nemusel obávat. Stačilo sledovat zbytky skříní, které v pravidelných hromadách lemovaly silnici v přesných rozestupech tak, jak postupně vypadávaly z přetíženého golfu.
Když jsem přijel do sběrny, našel jsem bratra při hádce s obsluhou, že prý nejsou vrakoviště a auta po jaderném výbuchu neberou, a i když se následně vyjasnilo, že vezeme jen skříně, tak mu je odmítli vzít, protože povolené množství je 100kg a ne 100t na osobu. A museli by volat jeřáb, nákladní vlak, armádní zálohy a kdesi cosi. Nakonec ale povolili a tak jsme naplnili všechny desítky dostupných kontejnerů, které měli ve sběrně k dispozici a poslední kus desky, který jsem vezl já a který se opět už nikam nevešel, opřeli o vrata. Trochu jsme politovali obsluhu, naříkající, že bude nutno až do nového roku zavřít, než se jim podaří po našem nájezdu znovu zahájit provoz. Ale konečně jsme jeli domů. No, já jel. Brácha popojížděl. První fáze akce SKŘÍŇ byla za námi a s bolestí jsme se těšili na přicházející akci NOVÁ SKŘÍŇ.
A příště už to fakt bude o té zlomenině.
Miroslav Fanta
Proč pana M. na pohřby už nikdo nechce zvát - část 2.

Pohřeb je často smutná věc. Ovšem jen do té doby, než se objeví někdo, kdo třeba už před kostelem šlápne do psího trusu a pak se to vevnitř zoufale snaží otřít o smuteční stuhu, nebo spadne omylem do květinové výzdoby.
Miroslav Fanta
Proč pana M. na pohřby už nikdo nechce zvát - část 1.

V životě lidském jsou věci veselé. Třeba první vypití 10 piv bez toho, aby šel člověk na záchod (to byla mimochodem jedinečná balicí technika pana M., se kterou získal nejeden úspěch u žen, které ho pak měly rády jako kamaráda).
Miroslav Fanta
Záchodová válka pana M. část 4. - Krize pokračuje

Dlouho jsem přemýšlel, jestli celé dobrodružství pana M. neoznačit jiným nadpisem. Text „Jak se pan M. znečistil v nové práci“ by byl zcela jistě výstižný clickbait.
Miroslav Fanta
Záchodová válka pana M., část 3. - Vlak je past

Znáte tu situaci, kdy jde všechno krásně podle plánu a pak, z ničeho nic to začne směřovat do horoucích pekel? A vy to víte, ale nemůžete tomu zabránit? Pan M. statečně bojoval. A zde je pokračování jeho příběhu.
Miroslav Fanta
Záchodová válka pana M., část 2. - Boj začíná

Minule jsme se dozvěděli, jak si pan M. depiluje zuby a také spoustu zajímavých informací, které jste asi nechtěli vědět o jeho vyměšování. Posuňme se tedy dál v příběhu, kde tyto věci budou ještě hrát velmi podstatnou roli.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Evropa musí mít větší roli v NATO a spolupracovat s USA, říká Starmer
Británie bude usilovat o to, aby Evropa a Spojené státy držely při sobě. Podle televize BBC to v...
Co nového na evropských kolejích. Cestující vyhlížejí jednotné jízdenky
Premium Evropská osobní železniční doprava se stále rozšiřuje, otevírá se řada nových vlakových spojů a na...
Konečně jsem zdravá a můžu chodit tancovat, říká Andrea Verešová
Modelka Andrea Verešová (44) má za sebou těžkých pár měsíců, kdy řešila zranění dcery a následně...
Dálnice smrti. Fotka seškvařeného Iráčana narazila na autocenzuru médií
Seriál Drsnější fotku z operace Pouštní bouře nenajdete. Zuhelnatělá tvář nešťastníka zabitého při...

Prodej pozemku k bydlení, 1974 m2, České Heřmanice
České Heřmanice - Borová, okres Ústí nad Orlicí
3 082 000 Kč
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 322x