Můj postesk nad současnými počítačovými překladači

Jak známo, současné překladače jsou bud' plně automatické, ale ty mají sklon komolit smysl textu, nebo  poloautomatické.  

Poloautmatické překladače pak za každé víceznačné slovo navrhují několik alternativních překladů a je na čtenáři odhadnout, která z těchto alternativ vyjadřuje to, co měl autor na mysli.
Bohužel ani pak se následkem složité větné konstrukce, nebo ustálených slovních spojení nemusíme dobrat k uspokojivému překladu.
    Pokud vím, dosud nebyl realizován poloautomatický překladač odlišné koncepce, kterou naznačím níže. Sice by si od takového překladače nebylo možné slibovat překlady umělecké, ale při překladu textů informačních (technických, vědeckých, odborných, naučných ap.) by mohl dávat spolehlivější výsledky než překladače dosavadní. Dnešní internet je plný právě takových informačních textů a možnost mít k dispozici jejich spolehlivější překlad, by byla jistě vítaná.
    V čem se zde mnou předkládaná koncepce liší od té dnes používané?
    Dosavadní poloautomatické překladače jsou určeny pro toho čtenáře, který potřebuje přeložit text z jazyka, kterému nerozumí. Překladač mnou zamýšlené koncepce by naopak byl určen pro autora, který by chtěl svůj text zpřístupnit čtenářům, jejichž jazyk neovládá. Předpokládám, že takový "autorský" překladač by mohl poskytovat mnohem srozumitelnější a jednoznačnější překlady než překladače dosavadní.
    Překlad by probíhal ve dvou fázích:
       - Vstupní fáze překladu:
Autor by psal svůj text (např. český) pomocí vstupní části překladače. Použil-li by víceznačné slovo, překladač by zobrazil výčet významů tohoto slova a autor by označil ten význam, který má na mysli. Překladač by obsluze počítače (autorovi) mohl dávat i jiné úkoly. Např. aby označil slovo, které je upřesňováno jiným určeným slovem. Překladač by tyto dodatečné informace, ale taky vlastní překlad, zapisoval do zvláštního interpretačního jazyka. Takto vytvořený textový soubor, s tímto interpretačním jazykem, by obsahoval vše pro smyslupný překlad do kteréhokoli jiného jazyka. Soubor v tomto formátu by autor například mohl zveřejnit na internetu.
      -Výstupní fáze překladu:
Čtenář internetu se zájmem o daný text by soubor s interpretačním jazykem učinil čitelným ve svém jazyku (např. v čínštině) pomocí svého překladače pro výstupní fázi překladu. Výstupní překladač by pracoval zcela automaticky, přičemž by uplatňoval pravidla toho výstupního jazyka, pro který by byl konstruován. Díky jednoznačnému překladu a použitým dodatečným informacím zapsaným do textového souboru s interpretačním jazykem autorem textu během vstupní fáze překladu, by všechny výstupní fáze do různých výstupních jazyků probíhaly zcela automaticky, přičemž by byly informačně přesné a nekomolily by smysl textu.
Pokud by se takový překlad osvědčil, pak předpokládám, že po čase by překladače pro prvou i druhou fázi překladu byly vytvářeny pro různé světové jazyky.
    Tato koncepce překladače se mi zdá realizovatelná a účinná. Ale je taková skutečně? Proč dosud realizována nebyla? Vždyť mnozí bychom jistě přivítali možnost zveřejnit své myšlenky v jazycích, které sami neovládáme. I když by takový překlad byl jen strohý , ale zato srozumitelný a jednoznačný, na rozdíl od současných počítačových překladů.