Proč přicházejí dluhové krize

Předně bych se rád zamyslel zda by mohla existovat ekonomika bez krizí. V podstatě by asi stačilo, kdyby příjmy všech lidí byly vždy v krátkém čase beze zbytku utraceny. Peníze by tak přešly od spotřebitele k výrobci, který by je opět beze zbytku investoval do práce svých zaměstnanců a lidí zainteresovaných na fungování těchto společností. Ti by jako spotřebitelé měli povinnost tyto peníze opět rychle beze zbytku utratit. Myslím, že není příliš důležité, jestli je tato spotřeba realizována jako investice, nebo je třeba jen projedena. Důležité je, že peníze nezůstávají ležet (ať už doma, nebo v bance), ale jsou opět puštěny do oběhu. Nakupující/spotřebitelé dají tak vydělat dalším a umožní jim, aby i oni realizovali svou spotřebu. Čím rychleji peníze takto obíhají, tím rychlejší je ekonomický růst. V takové ekonomice by vždy existoval dostatečně velký a rychlý odbyt zboží a služeb daný množstvím obíhajících peněz. Toto množství peněz by bylo přímo úměrné hodnotě odevzdané práce a tedy i množství nabízených výrobků a služeb. Nebylo by krizí.

V reálné ekonomice však příjmy všech spotřebitelů nejsou vždy v krátké době beze zbytku utraceny. Část těchto peněz je totiž, místo útraty, uloženo do bank. Je v zájmu banky nenechat tyto peníze ležet v bankovním trezoru, ale pokud možno je všechny rozpůjčovat, protože koneckonců je to hlavní zdroj bankovních příjmů. Pokud výše vkladů a tedy i půjček (potažmo dluhů) není vysoká, pak banky pomocí dalších půjček vrátí uložené peníze zpět do oběhu a vše funguje ke spokojenosti všech. Tady ovšem nastává problém. Výše vkladů (tedy i půjček a dluhů) totiž většinou postupně roste. Jakmile vklady a tedy i půjčky narostou do nezvládnutelných hodnot, pak banky tuto situaci vyhodnotí jako kritickou a přestávají půjčovat nerizikovějším dlužníkům. Ti se dostávají do problémů a díky nim se zpomalí oběh peněz v ekonomice. Dochází k ekonomickému zpomalení, které dostává do problémů i ty dlužníky, kteří byli dosud spolehliví. Portfólium dlužníků, kterým banky odmítnou půjčovat se zvyšuje. Množství peněz, které jsou v ekonomickém oběhu se začíná snižovat o ty, které jsou střadateli nově uloženy do bank, ale banky je formou půjček již odmítají uvolnit do oběhu.

 Jako hlavní viníci této situace jsou většinou označeni nejrizikovější dlužníci, kteří si berou největší půjčky a pak je nejsou schopni splácet  (typickým příkladem je Řecko). Představme si však, že by banky tyto nerizikovější dlužníky hned zpočátku vyřadily a žádné půjčky jim neposkytly. Množství peněz, které střadatelé ukládají by tím však asi příliš neovlivnily. Takže by se i za této situace vklady postupně navyšovaly a banky by je přirozeně, v zájmu svých zisků, všechny rozpůjčovaly. Situace by nakonec opět dospěla k velkým dluhům. S tím rozdílem, že jako nejrizikovější dlužníci by tentokrát byli označeni ti, kteří se chovají o něco rozumněji, než ti, kteří byli hned na počátku vyřazeni.  Z toho pro mne plyne, že do dluhové krize bychom nakonec dospěli i bez nejrizikovějších a nejméně zodpovědných dlužníků. Zdá se tedy, že hlavním viníkem nejsou dlužníci, ale snad banky, které půjčují dokud mají z čeho.

Představme si však opět jinou situaci, kdy střadatelé postupně navyšují své vklady avšak banky půjčí z těchto vkladů peníze jen do určité výše a dále již odmítnou půjčovat proto, aby dluhy nenarůstaly do nezvládnutelných výšek. Stejné by to bylo, kdyby dlužníci poctivě spláceli, díky čemuž by dluhy dále nenarůstaly. Střadatelé však na to neberou ohled a dále ukládají. Peníze by pak začaly chybět v oběhu a hromadily by se v bankách. To by se projevilo útlumem ekonomiky (krize). Tím, že banky půjčí všechny uložené peníze, se vlastně z hlediska fungování ekonomiky chovají velmi rozumně- v oběhu nenastává nedostatek peněz a ekonomika nezpomaluje.

Vyvstává tedy opět otázka- kdo je hlavní viník, když to není ani dlužník, ani banka?

Nemohu si pomoci, ale jako hlavní viníci mi vycházejí střadatelé. Ti, místo aby se chovali rozumně a pouštěli své peníze do oběhu přímo tak, že je prostě utratí, naopak své peníze stahují z oběhu, ukládají je do bank, které je pak pouštějí do oběhu formou půjček. To střadatelé jsou skutečným zdrojem dluhových krizí. Nejrozumnějšími jsou z tohoto hlediska sociálně nejslabší skupiny. Ty totiž všechny své příjmy v krátkém čase spolehlivě utratí. Naopak nejproblematičtější jsou ti, jejichž příjmy jsou výrazně vyšší, než jsou schopni, nebo ochotni, utratit. Z toho důvodu, velký význam v tomto procesu mají rozevírající se nůžky mezi příjmy chudých a bohatých. Nižší a hlavně střední vrstva společnosti (výrobní a spotřební motor celé ekonomiky) ztrácejí postupně kupní sílu- snižují se jejich příjmy/spotřeba, oběh peněz zpomaluje, ekonomika klesá. Peníze o které se sníží příjmy této většinové skupiny vyinkasuje menšina nejbohatších. Avšak ti již nemají potřebu více utrácet a tak ještě rychleji navyšují své úspory. Tyto procesy rozevírajících se nůžek mezi menšinou nejbohatších a zbytkem společnosti jsou dost možná právě tou prvotní příčinou ekonomické nerovnováhy, která postupně pomalu vytváří podmínky pro vznik dluhové krize (důsledkem je nedostatek peněz obíhajících v ekonomice) a současně vznik ekonomické krize (důsledkem je nedostatek poptávky/spotřeby). V období krize se navíc i střední vrstva snaží více šetřit (pokud má ještě z čeho) a to na úkor spotřeby. Ekonomický pád se tím jen zrychluje. Prohlášení některých nejvyšších představitelů o tom, že rostoucí úspory obyvatel jsou pozitivním jevem, je v této chvíli projevem naprostého nepochopení ekonomické situace.

 Výsledkem je nízká spotřeba, vysoké úspory a současně u jiných vysoké dluhy. Dluhová krize a neschopnost splácet by přirozeně měla nakonec vyústit k odepsání dluhů (krach bank). S určitou nadsázkou lze říci, že střadatelé jsou v této fázi za své nerozumné chování po právu odměněni- přicházejí o své vklady. Díky odepsání dluhů se však ekonomika může zase rozjet a celý cyklus se může zase zopakovat. To, co se děje v současné době v Evropě je jen snaha zabránit tomu aby dluhy byly odepsány. Ekonomika se však může rozjet jen uvolněním peněz (pokud možno všech) do oběhu. Pokud to tedy odmítáme zařídit odepsáním dluhů, lze to, za této situace, zařídit jen tím, že banky uvolní jimi zadržované peníze pomocí dalších půjček. Toto další zvyšování dluhů však nikdo nechce.

 Pokud si všichni , ale především naši přední vládní představitelé (jak na Evropské, tak na České úrovni), neuvědomíme zákonitosti ekonomického vývoje, pak se obávám, že ještě nejsme připraveni k tomu abychom naši neutěšenou ekonomickou situaci mohli účinně řešit.