Mirka Součková
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Seznam rubrik
Mirka Součková
Peříčko
Zůstal jsi v mých snech,po probdělých nocícha prospaných dnech,vím, že tu nejsi pro mě.
Mirka Součková
Lítost
Lítost jsem spolykala,jako zbytky tebe,touhou se zalykala,nad hlavou jen nebe..
Mirka Součková
Mladá léta
Moje mladá léta, jsou zakletá v čase,dál mi osud splétá,provázek mého života,jako dětské copánky, se zlatem v mých vlasech,štěstí se třepotá..
Mirka Součková
Miluji
Teď už si nezoufám. Miluji život sám - měkoučké tlapky koček a čerstvou vůni miminek, krásu sněhových vloček, i bolest dávných vzpomínek, křehkost našeho bytí, sílu duší, co svítí. Oddanost psích očí, listí v povětří, jak hlava se točí, když jaro zavětřím.
Mirka Součková
Jsem feministka?
Moje přítelkyně z fcb napsala docela vtipný článek,kterým mě vyprovokovala přemýšlet, proč téma feminsmus případně téma muži versus ženy, je stále tak žhavé. Vzpomněla jsem si na svoji babičku.. Pod šátkem, uvázaným na uzel pod bradou, se skrývala spousta svobodomyslných myšlenek a snů - pochopila jsem to bohužel až, když jsem vyrostla a měla jsem své vlastní touhy a sny..
Mirka Součková
Jsem chlap nebo feministka ?
Moje přítelkyně z fcb napsala docela vtipný článek, kterým mě vyprovokovala přemýšlet, proč téma feminsmus případně téma muži versus ženy, je stále tak žhavé. Vzpomněla jsem si na svoji babičku.. Pod šátkem, uvázaným na uzel pod bradou, se skrývala spousta svobodomyslných myšlenek a snů - pochopila jsem to bohužel až, když jsem vyrostla a měla jsem své vlastní touhy a sny..
Mirka Součková
Herec Erik Pardus zemřel
Další šokující zpráva z Městského divadla Brno.. Napadá mě obrovská spousta slov,ale žádná nevyjádří, co cítím a co bych chtěla říct, jen polykám slzy - tak alespoň krátce. Zůstáváš v našich srdcích, Eriku.. ...když umírají přátelé, tak černá nebe a slunce chvíli není jak se mám tvářit vesele u srdce zebe život se rázem mění.. Zkus vidět žití krásu Všichni jsme tu jen na chvíli každý jen trochu času poklona těm, co tvořili...
Mirka Součková
Kmotřička
Je vlastně všudypřítomná, stále číhající, někdy zákeřná - jindy milosrdná. Nikdo vlastně neví, jestli chodí s kosou, nebo přichází v rouše krásného bílého anděla, či sírou páchnoucím černočerveném hábitu ďábla, anebo v neviditelném plášti vede ruku vrahů... Kmotřička smrt. Jak vlastně příroda zařídila, že na ni většinou nemyslíme, žijeme v pocitu, jako by nás se netýkala.. A ona se nás vlastně nedotýká, když netančí někde poblíž, své dobové tance. Už jsme si na ni v podstatě zvykli..
Mirka Součková
Déšť
Když déšť se snáší nebojím se slzet, vyplakat svůj strach.. Nebude mě mrzet, že vše změní v prach ten spravedlivý osud - všem svíce zháší..
Mirka Součková
Stačí
Jak tak životem jdeme, něco jiného chceme.. Stačí mi další den, splněný dětský sen, úsměvy všech mých synů.. Nerada nesu vinu.
Mirka Součková
Cítím jaro
Každý rok cítím jaro až do kostí, ještě v hluboké zimě.. Klid a naděje se ve mě rozhostí, má touha zaplaví mě a přepadne mě jistota, že jsem součástí všehomíra. Krev se vaří a klokotá, pevná je znovu moje víra a srdce bije v rytmu života..
Mirka Součková
Racek
Já svá křídla mám.. Jak střela poletím, poryvy větru znám. Uvolním napětí, narovnám perutě, spustím se střemhlavě a padám nehnutě, avšak ne bezhlavě.
Mirka Součková
Peříčko
Zůstal jsi v mých snech, po probdělých nocích a prospaných dnech, vím, že tu nejsi pro mě. A není v mé moci plnit si sny s tebou.. Tak jablko na stromě nechám dozrát, a z ruky peříčko ti podám, místo něj. Dlaně zebou..
Mirka Součková
Lípa
Stojím jak lípa unavená k zemi kloním zmrzlé větve, ke straně lehce nakloněná, mech pode mnou dávno zetlel. Sama tu stojím, silný strom v poli, tak moc mě bolí ledová krása na mé kůře.
Mirka Součková
Miluju
Teď už si nezoufám. Miluju život sám - měkoučké tlapky koček a čerstvou vůni miminek, krásu sněhových vloček, i bolest dávných vzpomínek, křehkost našeho bytí, sílu duší, co svítí.
Mirka Součková
S ním
Zatím jen sním o tom, jak s ním bát se nebudu. Slzy co roním, pro něj jsou, jen pro něj voním, s námahou snáším svou samotu.
Mirka Součková
Sedmé nebe
V sedmém patře je sedmé nebe. Modře ho natřel anděl spásy, jezdí tam výtah, veze v něm tebe - tolik krásy.. A teď v tom lítám.
Mirka Součková
Zázrak
Cítím se silná, statečná, k životu nejsem netečná. Zázrak zůstane zázrakem, rozsvítí slunce nad mrakem.
Mirka Součková
Jsi
Jsi lodí a já tvým majákem, já duhou,ty letním lijákem. Námořník se svojí Sirénou, gladiátor - já tvou arénou..
Mirka Součková
Příteli
Jsi má záchranná síť, nepřetržená nit, světlo na konci tunelu, měkký nárazník malérů.
Mirka Součková
Výzva pro všechny slušné lidi
Když jsem byla malá, slýchala jsem často, možná až příliš často - chovej se slušně! A babiččino nejoblíbenější přísloví bylo - s poctivostí nejdál dojdeš.. Přestože pravidelně zakopávám o lidi, kteří došli mnohem dál, než kdokoliv z mých poctivě žijících kamarádů, přestože ti největší loktaři se prošťouchali ke svým korýtkům leckdy velmi nezaslouženě, přes "spáleniště" a přes "krvavé řeky", a někdy dokonce ty největší svině u svých žlabů nejvíc mlaskají, přesto anebo právě proto, jsem si nepřestala vážit poctivých a charakterních lidí.
Mirka Součková
Mámě
Stejně tvá ruka vede moji, a z nebe něha tvá, všechny, i staré rány hojí, hned jsi, jak skutečná. Stačí jen vzpomínka, lehká, jako vánek, zas je tu maminka, co hlídá náš spánek.
Mirka Součková
Černá mračna
Někdy těší mě i černá mračna, když slunce pálí, jak na Sahaře a svět barvy mění do zázračna deště táhnou v husté, šedé páře. Dusno dusí, jak láska zakázaná, však stejně přijde bouře nespoutaná, a svlaží zemi, horkem rozpálenou, jak vášeň ženu, tajně políbenou. Zkropená vláhou, lačně země pije, z toho mračna se čistá voda lije. Touhu utišit, vždy marná snaha. Jak já sama, je láska nepoddajná. A životodárná, čistá vláha přece jednou přijít musí.. A slova, která byla dosud tajná vyletí volně z tvojí pusy. Než přijde smršť a bouře, hromy a blesky - zmizí mraky. Bez ohně není kouře nemusím věřit na zázraky. Vždyť i obloha černá se mění v modré nebe. Já duši tvojí věrná, tak můžu potkat - TEBE.
Mirka Součková
Podzimní
Smutno, jakoby někdo umíral, už svíce kol postele svítí, tolikrát jsi síly jí ubíral, vadne nám láska, jak luční kvítí.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
