Výzva pro všechny slušné lidi
Poslední dobou to totiž vypadá, že je musíme hledat, jako jehly v kupce sena.. Nemalou zásluhu na tom, (na tom, že to tak na první pohled vypadá) mají různá bulvární periodika. Jsou totiž plná rychlokvašek, rádobyhvězd a hvězdiček, lidí, co mají pocit, že svoji vlastní hodnotu zvyšují tím, že se o nich mluví a píše. Jednu z nejzrůdnějších vět, kterou jsem kdy v souvislosti s tímhle slyšela je věta: AŤ SE MLUVÍ, JAK SE MLUVÍ - HLAVNĚ,ŽE SE MLUVÍ...Vždycky jsem si o tom myslela své, ale v podstatě mě to nechávalo chladnou. Ať si ti, co ztrácejí pocit důležitosti, když se o nich týden nepíše - podávají o sobě informace, tak pikantní, že obyčejnému člověku se protáčejí panenky, ať si hrajou hasnoucí hvězdy svoje hry s redaktory, Tichou poštu, Na babu, či Člověče, nezlob se - pokud ovšem někomu není ubližováno. To že už se naše veřejnost neorientuje v tom, co je vlastně pravda nebo ne, už se bere jako samozřejmost, lidé přijali jako fakt, že na vás odevšad "křičí" titulky neuvěřitelná hesla, jako například: Odhalila se na veřejnosti, abyste pak uvnitř, na pravdivé zprávy chudých novin zjistili, že dotyčná přiznala, jak ráda nosí drahé kabelky, že velmi populární pan XY je vrah - a uvnitř čísla si přečtete, že před auto mu vběhla srna - budiž.. Dlouho mě už ale nadzvedává, že náš "kulturní" bulvár - nebere ani trochu ohled na děti a píše o nich neuvěřitelné prasárny - (promiňte mi ten výraz), a to jen proto, že mají slavné rodiče. Nutno říct, že díky tomu, jsem se před pár lety zařekla, že za tento typ periodik prostě nebudu platit. Dlouho mi trvalo, než mi došel význam věty tetičky našeho kamaráda a kolegy Rendy Přibila, která za ním začala jezdit po revoluci z Německa. Když nebyla spokojená třeba v restauraci, vždy pronesla její oblíbenou hlášku: No tohle já řeknu kamarádkám z Hofu, aby sem nechodily.. A myslela to naprosto vážně. O tom to je - nenechat si to líbit! Věděla, že se to brzy rozkřikne a do hospody se špatnou pověstí nikdo nechodí - o tom už jsme se leckde přesvědčili. Mohlo by to takhle fungovat i jinde? Já doufám, že ano.. Bulvár si totiž beztrestně může psát, co chce. A soudy jen přihlížejí. Ještě žádný soudce nepřipustil precedens, aby bulvárním plátkům vypálil takovou pokutu, že by si příště jeho senzacechtiví novináři rozmysleli, zda napíšou to, co zamýšlejí. Pokud by po ní ovšem nezkrachovali a nepřestali psát nadobro. Myslím, že by si to opravdu zasloužili. Všichni víme za co.. Za neslušnost, za nelidský hyenismus, za prznění vkusu obyčejných lidí, psaní polopravd, šťourání se v bolesti jiných, ale především za neúctu. Neúctu k hodnotám a vzorům. Neúctě k lidem, co si naši úctu zaslouží. Co mě tak nadzvedlo, že o tom píšu? Včera jsem slyšela reklamu v TV na jeden z "nejvypečenějších" bulvárních časopisů, reklamu,na časopis za dvacku, ze které mi už drahnou dobu přejíždí husí kůže po zádech a ježí se mi chlupy na celém těle. Reklamu, ve které na vás křičí, jako z hlásné trouby - jeden z mých kolegů. Občasným namlouváním reklam se také živím. Ale od doby této agresivní reklamy si říkám, ještěže mi tuhle nikdo nenabídl, přestože platím hypotéku a každotýdenní slušný příjem za reklamu, by mi hodně pomohl - musím konstatovat, že kdybych nedejbůh tuhle reklamu dělala od začátku - měla bych problém. Nejpozději na té, která šla tento týden před každým zajímavým programem, ale hlavně uprostřed něj, bych měla zásadní problém - žádná síla, by mě totiž nedonutila mezi ostatními špeky říct podobnou větu: HLAVÁČOVÁ HONÍ LÍNÉHO MUNZARA DO PRÁCE !! Vím určitě, že bych kontaktovala zodpovědné osoby a snažila se jim to vysvětlit, přestože mi to z mé pozice vůbec nepřísluší a nejspíš bych měla po "kšeftu". Jsem totiž slušně vychovaná. Vážím si poctivých lidí, kteří svoji práci dělali vždy naplno a s láskou, chovali se s úctou jeden k druhému, ke všem ostatním byli vždy slušní, mají noblesní vystupování - a zůstali těmi, kým pro nás vždycky byli. Velkými vzory. Pro mě jsou tedy určitě vzorem, za který jsem vděčná, jsou to lidé, stejně jako Libuška Šafránková a Josef Abrhám, Iva Janžurová, pan režisér Remunda a spousta dalších umělců, kteří se vždy chovali slušně a žili poctivě své životy. Když na čas zmizeli z obrazovek, nikam se nedrali, neměli pocit, že nejsou-li v "bedně" a na stránkách časopisů, že nežijí, užívali si se svými rodinami, tak že nám zaplaťpánbůh zůstali lidé, díky kterým si můžeme říct, je lepší být poctivým a slušným člověkem.. Měli by být nedotknutelní. Nedotknutelní co se týče lží o nich a manipulací se slovy. Přijde mi jako vrchol nevkusu a netaktnosti napsat něco takového o lidech, kteří si to ničím nezaslouží. Nebaví mě, že se nám vlastně předkládají za vzor, předsedové vlád a ministři, co mění své starší ženy stejně jako auta, za mladé modely, ale když už se jim šťourá v soukromí bulvár, nemůžou se divit, neb jsou to politici a je nutno s tím počítat. Nepřijde mi to tak nepatřičné, jako to, že když není o čem psát - vymyslí si "samozvaní novináři" lež o někom, kdo se s nimi ani nechce bavit, kterou ještě patřičně vyšperkují. Bojím se toho, že nejen nám, ale i dětem je předkládáno jako normální, že se vytrácí z běžného života základní lidská slušnost, z televize i tisku se na nás valí špína a kulturnost českého národa se vytrácí bůhvíkam. Díky lidem, jako je paní Jana Hlaváčová, pan Luděk Munzar a mnoha jim podobných neztrácíme víru v to, že se vlastně nevytrácí a že "dobrý člověk ještě žije". Pro mě je tenhle pocit pro život naprosto nepostradatelný a proto vyzývám všechny slušné lidi. Jestli se vám drzost, nesoudnost a nestoudnost bulvárních časopisů nelíbí, stejně jako mně, nekupujte je! Ti nepoctiví a neuctiví se tím zruší sami. A nemusí je ani nikdo, zatím stále zbytečně, dávat k soudu.. NEKUPUJTE BULVÁR...
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
| Další články autora |
Pavel se s Babišem neshodl. Prezident trvá na účasti na summitu NATO, hrozí žalobou
Jednání prezidenta Petra Pavla s premiérem a předsedou ANO Andrejem Babišem o zastoupení Česka na...
Praha podporuje stovky dárců, za krev dostanou roční kupón zdarma. Kdo konkrétně ho získá?
Metropole znovu ocení dlouholeté bezpříspěvkové dárce krve. Celkem 321 lidí letos získá roční kupon...
O kolik lze překročit rychlost za volantem v roce 2026? Tabulka tolerancí a pokut pro řidiče
Při rozhodování o postihu za překročení limitu přihlížejí policisté zejména k naměřené rychlosti....
Jak dobře znáte úspěchy českého hokeje?
Česká hokejová reprezentace má za sebou desítky nezapomenutelných momentů, které se zapsaly do...
Levnější doprava pro lidi nad 70 let? Další pražská radnice spustila Senior taxi
Od začátku května mohou senioři z Praha 14 využívat novou službu Senior taxi. Lidé nad 70 let...
Náměšťská vrtulníková základna dnes po dvou letech pořádá Den otevřených dveří
Základna vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou dnes po dvou letech pořádá Den otevřených...
Praha 1
Nejužší bezejmenná ulička v Praze spojuje ulici U Lužického semináře a dvůr restaurace Čertovka.

Kanceláře 85 m2, Tovačovského, Praha 3 Žižkov
Tovačovského, Praha 3 - Žižkov
17 084 Kč/měsíc
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1042x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.




















