Příteli

Jsi má záchranná síť, nepřetržená nit, světlo na konci tunelu, měkký nárazník malérů.

Můj přítel ve zbrani, tobě se nikdy nebráním, v zimě mě vždycky zahřeješ, u tebe vždycky dobře je. Jak lodi v přístavu, Viktorce u splavu, jsi ztělesněná něha. Mráz po zádech mi běhá, když pohladíš mě po tváři. Ty oblohu mi rozzáříš, i v pošmourném ránu a starosti jsou v pánu, když nabídneš mi náruč svou, jsi v poušti mojí oázou. Jsem s tebou pevně svázaná, jen tvou svobodou spoutaná.. Pravidelně se protínáme, největší poklad v sobě máme.