Ze zákulisí Lihového domu

Ze zákulisí Lidového domu aneb jak byla sestavována stínová vláda ČSSD     Zatímco kouřová bomba údajného haškaření mezi předními osobnostmi sociálních demokratů zdařile zapůsobila, zejména pak předhozená kost (nemám na mysli milenku) Milanem Urbanem k Davidu Rathovi, znalci na LD si mohou spokojeně dát dalšího panáka.  

Zkorumpovaní novináři, to dnes vysychající bahno českých luhů a hájů, opět skočili na špek rafinovaným manipulátorům dělnicko-rolnické strany. Nechali se strhnout očekáváním hnojeným vlastním humusem, dokonce vyseli na první řádky propůjčených latifundií hlavní témata opozičních predátorů, jakými jsou chudoba chudých, korupce zkorumpovaných a právní vědomí soudců.

Jenže ve skutečnosti se lidovečtí politici (zvykejme si na toto označení po velkém třesku, ať nás dál oblažuje spojení lidu a strany) zabývali kolíkováním okupovaného území. Podobně jako děti poručíka Šmidta si rozparcovali Rusko pod ostřížím dohledem Ostapa Bendery, aby si nelezli do zelí, řečeno po našem, lidovečtí politici losovali o ministerstva na celé čtyři roky. Je prý možné, že to bude nejpevnější vláda ze všech lidoveckých vlád až doposud známých.

Neprošel návrh grémia, aby strana vygenerovala z vlastních zásob novou koaliční stranu à la TOP 09 versus ODS, což by po příštích volbách umožnilo usilovat o přízeň přímo zvoleného hradního pána. Přitom šlo o drobnou lest, tedy HOP 10 měli svými kádry naplnit Moravané, jenže personální česká biafra lidovců tuto variantu neumožnila. Navíc, zmizela by výživná dichotomie personálního haškaření, čímž se zdařile umožňuje dostávat logo strany na oči médiím. Vždyť by spolu zůstali přátelé Urban a Rath, a také Sobotka a Hašek.

Neprošel ani návrh na exploataci zažitého způsobu řazení motoristů tzv. „zipování“, dlouho se diskutovalo o založení HOPky jen pro ženy. Zvítězila obava, že by ve volbách maskulární strana úplně zmizela.

Sestavení stínové vlády tak proběhlo nerušeně a v atmosféře vzájemného porozumění. Po vylosování si kolegové vyšli vstříc a ministerstva si rozdělili zejména podle míst bydliště, v ojidinělých případech pak dle původní profese. Jiří Šlégr bral ministerstvo sportu, Vítězslav Jandák přesvědčil přítomné remcaly, že herectví patří do kultury, Jiří Dienstbier ml. nechal kolovat mobil, Roman Onderka pak zase procvaknutý lístek z rychlíku. Neprošli Paroubkovci, až na bezvýznamné výjimky jim strana zatla tipec.