Zdeněk Škromach - jak ho neznáte!

Přijel za mnou na chatu u Luhačovic z nějakého předvolebního mítinku. Měl dobrou náladu, ostatně, kdy ji nemá? Jakmile rozložil své pozadí do širokého křesla, a poprosil o trochu obyčejné vody, začala naše obvyklá přestřelka. Jestli si všiml pod stolkem zapnutého diktafonu Sony M-450? Určitě ne. Odjel asi hodinu poté, a já s hrůzou v očích začal přehrávat náš dialog. Nevím, jestli by neměl zůstat jen pro moje osobní potěšení, ale vzhledem k blížícím se volbám, a zejména příšerné naivitě zdejší populace, rozhodl jsem se dát na svůj blog některé části rozhovoru. Ostatně, jestli jsem udělal dobře, rozhodněte sami.

------------------

Já: „Opět bylo plno? (ptal jsem se na konzumenty klobás a piva, které jeho strana rozdává na

potkání)

Zd: „ Slézali sa jak švábi. A eště zme jim rozdávali fotky našeho Jury. (Jura se na Valašsku

používá k obecnému označení kdejakého pitomce, ale v našem případě jde o Jiřího Paroubka.)

Já: „Měl ji s sebou? (Jistě tušíte, že jsem měl na mysli jeho Petru.)

Zd:“Si blbý...prý eště kojí. Hrozně se rád dívá na její k..., ale on je úplný úchyl, kdyby Petra byla

pořádná samice....škoda slov“.

Já: „S Balíkem jsi mluvil?“ (ptal jsem se na místního mafiána, u kterého Zdeněk slaví kdejaké

výročí, jen aby byl důvod chlastat a dobře pojíst)

Zd: „Ten kreten... už sa mi vyhýbá. Stejně by nás zatáhl do průseru. Nevíš, jak bychom se ho

zbavili? Volal mi Ladik ....dostal zprávu od Míly (rozumí se Melčák) ...státním se dostaly do

rukou jakési faktury... a jak na sviňu tam měl pár s naší adresou ( sponzoroval ČSSD).

Já: „Mohli bychom jim nastrčit do party Jarušku....ať nám dá vědět, kdyby se to mělo dostat na

světlo boží“.

Zd: „Taky sem na ňu myslel...promluvíš s ňú?

Já: „Mám? (zeptal jsem se jako idiot, protože mohl tušit, že nezůstane jen u slov, a Zdeněk docela

žárlil na svoji milenku)

Zd: „A vyřiď jí, že po neděli budu u nich u důchodců...hned v pondělí...ať s tím počítá, Ale ať tam

netáhá ty černoprdelníky....stejně je mi na blití z toho zasr... smradu, doprdele, proč

já nejsu u pravých, ti by tam nepáchli.....“

Já:“Po volbách se na to můžeš.....a taky se častěji zastav, mám tu vavřinečka, dáš si?“

Zd: „Peťuš mě volal...abych si šel prásknůt muflona....nechceš jít se mnů, končíme srnčím a také

střelil divočáka....vavřinečka přines....už mám po krk tych poplatků, co s něma válčíme, a proč

vůbec?....sakra, ale nic lepšího nemáme na topola, ten magor už neví co by si vymyslel, enom

že nám je taky u prd.... tých pár šestáků....ale když to zabírá, a furt to zabírá, potáhneme to až

do voleb, esli je súd znova nezakáže.“

Já: „A taky ste sa zbavili tých šibalů, odběhlíků nebo jak jim nadáváte.....jak na sviňu, lud už

nestraší ten radar, co sa měl postavit v Brdoch....nebo kde... eště že vám krajánci pomáhajú...“

Zd: Hejtmani, to je pakáž, a né abys tu vzpomněl Rátha! Naše voliče jen nas......, ta jeho dětská

prdel po ksichtě, žádný strup ani bradavica, ...doktůrek zasr..... v pátek máme grémijum...zas

tam bude oxidovat....dolej.....“

Já: „Neměl bys už, budeš řídit....a u Lapače lapajú....Brňáci, né naši“.

Zd: „Co? Mńa s imunitú? Enom zasalutujú....čao, Zdeňo, já je šecky znám....“

Poté se Zdeněk převalil na divan. Zdálo se, že co nevidět usne. Obvykle dost chrápe. Jenže tentokrát se držel. Já ne, protože jsem se probudil.