Jedno přání teď v nás bude znít. Vzpomínáte, přátelé, na slova známé písně? Jaké přání zní ve vašich srdcích? Na co myslíte, když najdete chvilku času na zamyšlení?
Jste naladěni na sentimentální strunu, na potřebu neupadnout do hlubokého privátního světa, ale vnímat okolní svět lidí, svět přátel, se stejným zaujetím pro solidaritu a poctivost, jako to uměl např. Antoine de Saint Exupéry? V úžasné rozpravě o našem pozemském putování ve své skvostné knize Země lidí či ve známém Malém Princi.
V předvánoční době si musím opakovat verše, které mi docela dávno poslala Eliška Jechová jako ...omluvu, že se nemůže zúčastnit poutě do Lurd, měla vážné zdravotní potíže, a tak alespoň se s námi vypravila na cestu ve své modlitbě:
Vzdávám tobě Bože dík za každý den,
že žiji na zemi a jsem člověkem,
že mohu vnímat krásu kolem sebe,
nad níž se klene azurové nebe.
Že mohu přemýšlet, snít a mám duši,
že srdce v těle pravidelně buší,
že proudí a koluje v mých žilách krev
a v nitru slyším tichý, líbezný zpěv.
Jak krásné je žít a být člověkem,
se srdcem plným citu a lásky,
radovat se z drobné sedmikrásky
ač stár – být v duši stále dítětem.
Bože, naplň nitro blažeností
tu malou chvíli, co zem mě hostí!
Paní Eliška pak už nedostala příležitost jet s námi.... Jsem jí však vděčný za její slova, stejně jako jinému básníkovi, Jakubu Demlovi:
Děkujeme Ti, že z vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,
Zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,
Že na této zemi jako Ty jsme byli,
Proudem milosti Tvé v život strženi.
(Cestou do Betléma- úryvek)
Tím pro tuto chvíli končím a přeji hezké, a jenom sváteční dny....
