Nikdy jsem

nepožadoval po svém synovi,aby mi vyjadřoval nějaké díky za to,že jsem jej počal.Proto se mi zdá laciné vychvalovat mého otce Boha,že mne stvořil, a že žiju.Spíše bych chtěl přijít na kloub tomu,proč tak učinil,a jakou cestu mám určenou.Bylo by to víc,,než jakési spokojené ódy na toto slzavé údolí,které viditelně nejsme sto chápat.

Re: Nikdy jsem

Věřící lidé si zřejmě váží Boha víc než naši synové nás. Svým synům jsem otcové s malým -o- , a tak si užívejme jiných vděčností. A kdo si troufne odvažovat na pomyslné váze, co je to laciné vychvalování. Já tedy ne. A naši básníci zdaleka

nevnímají svět jako slzavé údolí. To nechme bigotním věřícím....